(Levandule, 12.04.2007, basne)
Mlhovinou snů
se protečkuji
do Tvé náruče
Cestou pročešu své vlasy
větvemi zkušeností
… ale pupence citů
rozkvetou až na Tvých prstech
mléčnou dráhou jabloňových lístků
s nádechy budoucích východů slunce
Jen pro Tebe totiž
mé srdce zapustilo kořeny
do mezičasu čekání
Jen pro Tebe
mé srdce zrodilo trpělivost
v prstencích dešťových klasů
životních slz
.....
Tyto vzpomínky našeho začátku
neustále pulsují ve všech vteřinách
mého soudobí
pro úctu ke každému dotyku vzájemnosti
pro úctu ke čtyřlístkům na oprátce lidství
pro úctu k přátelství v lásce,
která se vymkla dané genetice
a vyvíjí se svou vlastní cestou
mimo chemické a duchovní zákony
mimo všechno pochopení a nepochopení
mimo nás,
protože skrze nás
… jako cizopasník štěstí
vrostlý do mízy člověka
jako cizinci z planety Země
v plamenech beztíže
vesmírného všeobjetí