(šuměnka, 05.03.2025, basne)

V říši, kde slunce dávno mýtem
kde kořeny síť prastarou si splétají
žhnou v labyrintu modré lampy zpité
na luciferin sjíždí se tam v temnu potají...
Houbové věže jako fragment krásy živé
kdy vlákna bez počátku vinou se tak ledabyle
že nad chápání obsáhnout ten výjev!
A není snadné dopátrat se konečného cíle...
Po stěnách jeskyní si rozkreslují tajný plán
v šeptání mezi flórou faunou - bledě rozsvítí
ozáří tajný kout, vstup do kouzelných bran
kde světlušky v svém roztančení touhy podnítí;
vstoupit tam bez strachu – v kročejích fascinace
ať brouci nečekaně jako drony křídly zabručí
v signálech písmen morseovky
blikají dlouze, blikají krátce
s lucernou v tělech – až vrzají jim pevné krovky
( svítit je tady zřejmě nikdo neučí )
**
Snad je to jazyk! Snad jen...od kouzlení ozvěna...
zpráva, co kóduje čas v hloubce jiných míst
snad dávná inteligence je tady zamčena
co čeká v zemi statisíce let
než někdo zkusí rozumět
- a zvládne tyhle indicie číst -
