(ARNOKULT, 28.03.2025, basne)
Tak náhle odešel Tvůj Stín až k hoře bolavého rána
až tam kde Peklo čekalo i jeho tišina
a slova která z neznáma
zazněla trpkým soucitem
Jen Srdce máme v těle svém – my vládci bez mozku
své rány z dětství neseme a ztráty propasti
vidíme v malém pokoji nicoty paprsků
kde zhasla Touha ve vášni – jež se už nevrátí
Je někde Láska pro starce – jenž hledá věčný mír
i ticho krásy ženskosti jež boří vzorce tmy –
kde zahraje sám Beethoven sonátu na klavír
kde přijde příval písně snu – opět mohutný?