(girasole, 28.03.2025, basne)
Všichni do toho nakonec spadnem,
nikdo si nepomůže, ani já ani ty,
oba brzy skončíme lapení v apatii,
pozdě je myslet na spasení,
vzduchem kolem sviští
pištění tramvajových kolejí,
neustávající brebentění,
a za oknem se míhají ptáci,
ale ty tu seď a beze slova,
poslouchej, co musíš znát,
tvoje ústa nechť jsou umlčena,
v měkké židli, zcizni si, sobě a sám,
dočkáš se, nad všemi pocity,
převládnou jen ty neživý,
tady lépe bude ti, když
přestaneš vnímat, že někde jsi.