(Pablo Kral, 30.03.2025, basne)
Zapomeň na anděla padlého k nábřeží
břehy řek jsou jak potemníci v tréningu
postí se a vlny setřásají pěnu dní
a ty šustíš svatební vlečkou v mlhách
Proudy těkají a vlásky vlečou tíhu bystřin
znáš se k veletokům i stříbrným pramenům
sejmi ten háv a v nahotě při vírech stůj
jako koniklec vlnky co brouzdá se domů
Hledáš či jen bojuješ o podmanivý úsměv?
Což neleží ta lehkost míru na bedrech vod?
Jak kypí tisíc let moudrosti v plynutí koryt?
Myslíš, že zas rozkvetou páry svěžesti?
Zapomeň žes sny rozmělnila v bažinách
poddajné kapradí volá tě k domovině
a až půst ten prameny zjasna ukončí
v oceán blažený spočine tvé vlhké oko