(MoodyG, 03.04.2025, basne)
Louka zalitá hořkostí slz.
A přesto květy rostou stále.
Hurikán výkřiků, stále jdeme skrz.
Otevřený prostor, i tak uzavření v sále.
Mraky myšlenek honící se po nebi.
Rozhodnutí připevněná odznakem.
Ruce zlámané, sami si je zjizvili.
Ticho a chlad přichází se soumrakem.
Vidí kalužiny možností.
I tak si radši vezmou gumáky.
Obejdou je s lehkostí.
Ve frontě čekají na zázraky.