(Rafinka, 05.04.2025, basne)
Jsem jak klouzačka
na podivně vysutých kolejích
bez koleček se kloužu někam tam…
jak sáňky ztracené bez sněhu
Utopená únavou prázdné sklenky
a cestou divně posouvanou tam…
tak nějak nedočtenou zvědavostí
cloumaná v křehkých korálcích dní
Navlečená na tenkou nitku slov
co se jen šeptají, by nevyděsila sebe
ve větách posypaných zlatem nevědomí
schovávám se a vůbec nerozumím
té lidské melodii not bez osnovy
Únavou cloumaná
nijak nezním