(Nezna_ama22, 13.07.2025, basne)
Věříš a odpouštíš.
Znovu a znovu.
Sbíráš síly,
utíráš slzy.
Přeješ si věřit,
prstýnku z kovu,
Chvíle, co byly,
slova, co mrzí.
Bolí to,
zas a zas vstát,
jdeš dál,
nechceš to vzdát.
Vždycky tě doběhne
a na tebe padá,
ty za to nemůžeš,
tak bolí ZRADA.