(Severka, 20.04.2007, basne)
V ukradeném polibku dotkla se ústa.
Jejich nedbalost měnila se v symfonii.
Na několik okamžiků tělo s tělem srůstá.
Žíznivé duše ze dvou rudých misek pijí.
Na špičce jazyka pak svůj žár cítit.
Ze všedních starostí vyvedou je brány.
Navzájem se chytit, stisknou, vypít.
Hranice neřestí jsou touhou našeptány.
.......o pár polibků později.............
Nádechy jejich křivku pozvolna opisují.
Střádané chvíle mezi nimi pomalu mizí.
Do svých koutků rty si jméno připisují,
sobě tak blízké, srdci víc než cizí...