(MoodyG, 08.01.2026, basne)
"Ahoj, už je to nějaká doba.
Slyšíš mě rád? Jímá se tě zloba?
Známe se moc dobře a to oba.
Tvář ti bledne, že by mdloba?!"
Ne, prosím vrať se zpátky.
S tebou jsem skončil, nechci zkratky.
Přeju si žít normálně, mít klidné pátky.
S tebou je život na hraně, tak vratký.
"Notak, to ty jsi mě stvořil.
Abys neumíral, do písku ses bořil."
Přestaň, už zklapni, zklapni!
Vypadni z mý hlavy, okamžitě táhni!
"Beze mně bys nenapsal ani řádku.
Vdečíš mi za tvůj hlas a styl."
Tohle je lež, nedávej mi žádnou nálepku.
Psaní jsem si vybudoval sám-
To já si záda kryl.
Nenávidím tě, nutil jsi dělat odpornosti.
Vyžral jsi mé kosti, jsi definice zlosti.
"To ty sis to vybral, neházej to na mně.
Formoval jsi temnou hmotu a to schválně."
"Chtěl jsi vybočovat a být slyšen.
Podělit se s někým o tíhu břemen."
Ale já tě už nepotřebuju.
Jsi důvodem proč život nemiluju.
Ty mi zhasínáš světla, když musím vidět.
Jsi jen tříska za nehtem co začíná svědět.
Tak už ukončí mojí beznaděj.
Jsi jen démon, žádný mocný čaroděj.
"Démon? Jsem tvůj jediný přítel.
Jsem ten co tě vždycky viděl.
Vím jaký jsi a sloužím věrně svému pánu.
Tak mi nevyčítej, že se vracíš domů k ránu."
Jsme jedna osoba? Možná ano.
"Nic nikdy nevznikne samo!
Tak se přestaň bránit a příjmi svojí formu."
Asi máš pravdu...-
Roztrháme společenskou normu.
Přivedeme peklo co nás spojuje.
"Tohle je můj pán, konečně bojuje!"