Propast

(Bol , 27.08.2012 , experiment)

Stojím nad propastí, do které můžu hodně rychle spadnout.
Stojím nad propastí a hledím dolů.
Pomalu začínám po okraji chodit,
uvažuju, co bych si přála více,
spadnout nebo odejít?
Hlavou se mi myšlenky honí,
Co chci více?
Ukončit tento bídný sen nebo žít?
S každým krokem, s každým zaškobrtnutím,
čekám na konec jako na smilování.
Po tvářích si slzy stékají
a já doufám v brzké ukončení.
Už jenom na pokraji propasti být,
mi úlevu přináší,
neboť na konec už mohu dohlédnout.
Myšlenka na skočení,
mi radost přináší.
Noha se mi smýkla
a místo strachu dokážu cítit jen úlevu.
Padám a oči se mi zase lesknou.
Padám a jsem zase šťastná..