Můj důlní sen

(Ing. Václav Kovalčík chce zlepšit svět. , 10.01.2015 , experiment)

Jako třída se ocitáme v jednom zapomenutém stříbrném dole, který je situován v brazilské džungli. Rozhodli jsme se, že jej důkladně prozkoumáme - třeba objevíme nějaké stříbro. Vcházíme do velké místnosti plné „zapomenutých“ strojů. Poté se dostáváme do důlních chodeb a zaplavených prostorů. Náhle vidíme plavat jedovatého korálovce v kalné vodě. Máme velký strach, neboť jeho uštknutí by mohlo být pro člověka smrtelné. Naštěstí nás mine, a my mineme jeho. Docela zajímavý kompromis vzájemného soužití, nemyslíte?

Vcházíme do dalšího prostoru, jenž připomíná obrovský skleník. Skla jsou rozbitá, připomínají situaci po výbuchu atomové bomby. Jdeme dál, i když se bojíme. Před námi jsou ještě temné chodby, ale obáváme se explozivního metanu.

Vycházíme ven, objevujeme malou vrátnici, kde jedna stará paní pěstuje orchideje a jiné tropické rostliny. Právě ona pamatuje, jak to tady kdysi žilo, dokonce nám o tom nostalgicky vypráví.

Teď je zdejší lokalita zapomenutá – jen historie na ni vzpomíná. Musíme se tedy rozloučit s pamětnicí, jež nám otevřela oči. Vracíme se stejnou cestou – dáváme pozor, aby nás jedovatý korálovec neuštknul. Daří se nám ustupovat do moderní reality. Navěky opouštíme onen zapomenutý stříbrný důl.

Václav Kovalčík