SATORI V ROCKOVÉM KLUBU

(Nata , 11.12.2019 , fejetony)

Takovej rockovej klub v městečku, oblíbeném turisty, u moře na ostrově. Podnik, klasicky vyparáděný svítícími reklamami, co líně a blikavě připomínají šedesátky či všemožnými vlajkami. Sem tam visí dosloužilá kytara, na umouněné stěně v koutě ležérně přilípnuté fotky rozjařených hostů se sklenkami v rukou. Sedací nábytek natěsno, barmani flegmaticky přívětiví. Klub otevírá večer a denně se tu hraje živě. Poprvé jsme přišli náhodou a příště už to byla samozřejmost. Poslední večer před časným odletem jsme ani neplánovali večírek příliš protahovat. Jenomže! Od začátku bylo cosi ve vzduchu. Nebo v pití. Nebo mezi nebem a ostrovem. Nebo někde. Bubeník záhadně zmizel dřív, než koncert začal a zpěvák s kytaristou se tak nějak harmonicky – disharmonicky míjeli. Když se konečně na podiu sešli, kytaristovi velmi plály oči, z playlistu udělal kuličku a zvesela ji hodil do naladěného publika. Zpěvák posmutněl a začalo být jasno. Kytarista je buď hodně sjetej nebo hodně geniální. Spustil jako o život, zpěvák chvíli hudroval do mikrofonu a potom se chytil. Trans v očích kytaristy jakoby přeskočil na původně vcelku statické publikum. Několik velmi XXL dívek v hodně originálních oblečcích XS zaplnilo parket. V rukou třímaly barevné drinky s brčky, vlivem nekontrolovaných pohybů však brčka i část obsahu sklenek brzy mířily za papírovou koulí. Podivuhodné pohyby dívek i gesta jejich rukou zvaly zbytek osazenstva k tanci. Jako další se zvedl vysoký, hubený muž, přeříznutý v pase nepřehlédnutelným růžovým páskem. Hadími, krouživými pohyby spodní části těla obratně vyklouznul z kroužku tanečnic a ladně vyskočil na podium, kde začal vyrušovat a dělat návrhy kytaristovi. Kytarista nechtěl a po pár minutách se mu za pomoci dobrovolníka od prvního stolku podařilo muže z podia sestrkat.  Ten po zbytek večírku tančil svůj sólový tanec s neutuchajícím elánem, pozoruhodné bylo, že se rychle otáčel pořád jedním směrem.  Situace začala být lehce nepřehledná, když vešel postarší muž v kšiltovce s nechodící partnerkou na vozíčku. Po dvou drincích komunikace páru překročila hranici, zvanou poklidná.  Žena chvíli divoce máchala rukama a v nestřeženém okamžiku strčila do partnera s tak nečekanou silou, že spadnul ze židle. Nikdo se nedivil, neptal, pár lidí s písní na rtu tanečním krokem přiskočilo a pomohlo muži zpět do sedící pozice. Vzpamatovával se jen krátkou chvilku, vzápětí zjistil, že partnerka mu poodjela k vedlejšímu stolu, kde se snaží navázat hovor s veselou skupinou Irů. Rázně natáhnul paži a ženu si přitáhnul zpátky k sobě, vozík si připoutal pojistným popruhem  k zápěstí a partnerka měla utrum, na Iry jen občas zahalekala, což s ohledem na velkorysé ozvučení kapely nebylo příliš efektivní. Věnovala se tedy raději dalším drinkům, které ji ovšem po chvíli natolik zmohly, že usnula a z klína jí na zem vypadla obří kabelka a z kabelky se po podlaze rozsypaly  mince, šminky, kapesníky, zase mince, pár jakýchsi figurek a ještě spousta mincí. Tančící i sedící se vrhli na všechny čtyři a vypadalo to jako zmnožená korálková scéna z „Hoří, má panenko“. Chvíli to trvalo, než se do kabelky vrátila poslední, nejzakuklenější mince.  Když se kabelka vysypala podruhé, sbírání už bylo o poznání rychlejší. Praxe! Nejzvláštnější a nejeuforičtější na celém večírku bylo, že se nikdo ničemu nedivil, nic a nikoho nehodnotil, nikdo se nad ničím nepohoršoval. Každý si tancoval ve svém osobním vesmíru, vesmíry kroužily kolem sebe, občas se dotkly a odrazem posunuly kousek dál.  Ohromná břicha pod kratičkými triky, růžový pásek, vysypaná kabelka, občasné pohyby mimo rytmus. Trapné? Ne, v tomhle vesmíru jednoho večera byla trapnost jen druhou stranou mince krásy.  Tak ať hodí mincí, kdo je bez předsudků. Miluju taneční scénu v Satanském tangu Bély Tarry, miluju tančící Homolkovy, všechny ty nerozhodující okamžiky z fotografií tanečních párů Diane Arbus nebo Anderse Petersena…..  Ale prosincový večírek v nejmenovaném baru na ostrově byl nejvíc.