(Jarunka, 03.03.2025, fejetony)
Po včerejším nárazovém větru, je dnes příroda klidná a tiše tichá. Jen pár malých sýkorek mi štěbetá na mé procházce lesem.
Sněhu je letos i tady v horách velmi málo a já jsem tak vděčná, za dva centimetry sněhové přikrývky.
Jdu bosá loukou a mé nohy mi můj počinek odměňují krásným hřejivým teplem.
Mé tělo přijímá energii tohoto tepla a také energii Matky země.
Projdu se ještě lesem a poté cestičkou zpátky na louky a k chaloupce.
Pokud někdo uvidí mé stopy ve sněhu bez botů, pomyslí si asi -co tady chodí za blázna.
Naštěstí v tomto ročním období tady nechodí nikdo.
Jsem tady jen já sama, zvířátka, ptáčci a má tichá průvodkyně, kterou s pokorou každé ráno zdravím.
Jen má Matka příroda.