(Philogyny1, 03.07.2016, miniaturahricka)
Projížděla jako když
tenkou dlaní
ukrojíš krajíc
jen záblesky kovově
znějícího úsměvu
možná vzpomínka
na kata
a lípa padá
podťatá
v zoufalém vzdechu
suchý třesk
záchvěv agonie
a pak další hlas
zní červeně a lomí
tvrdou stranou
leží
a dvojí krev zem pije