pohyby

(jort1, 28.09.2025, miniaturahricka)

 

 

 

Často se snažíme budit dojem, že jsme jen roztomilá koťátka toužící po klubku vlny.
Každý si najde kůži do níž se oblékne.
Mávl jsem rukou prostorem a připadal si jak evangelík.
Vylezl jsem na štafle, ale zase jsem slezl, protože jsem ztratil odvahu.
Co bych mohl lidem asi tak říci?
Jak dojde člověk k tomu, že se z něj stane skeptik?

Ďábel sedí na osamělém kůlu noci se stovkami záhybů kůže z lidské bezmoci.
Dohadovat se o mystériu je vždy poněkud scestné.
Nejsou to jen takový hrátky a dekadence zakletých princezen?
Ani film se nenatáčí chronologicky.
Udělám ještě kotrmelec?

Soused mi sdělil, že právě natrefil na pohřební službu, která se jmenuje POHYBY.
„Možná je to cestovka pro upíry,“ navrhl jsem. „Nemůžou za dne jen tak poletovat světem. Přečtou si POHYBY a mají jasno. To jen mi jsme zaskočení. Zapsal jsi si aspoň číslo těch služeb?“
„Nevěděl jsem, že bych ho mohl potřebovat.“
„Jen jsem myslel...“
„Nedělej to,“ nenechal mě domluvit.

PS.
Díky za všechno to plebejství pochytané v dětství.