(Daniela, 16.03.2014, ostatnipoezie)
Znám místo velmi tajemné,
kde rozplývá se známé do neznáma,
a jedním krokem vpřed,
začíná tvoje divadelní hra.
Scéna stavěná kamením a vodou,
A trochu zelená se, zdá se …
Obloha krásně probarvená duhou,
že herci na svou roli nevzpomenou.
A pak miliony let, co je světem svět,
Oblékají svoje duše do těla.
Hra na člověka – zcela bez publika,
prvním krokem začíná.