POUTO

(Manková , 28.07.2017 , ostatnipoezie)

Když slunce za hory zapadá a paprsky nemají sílu ohně.
Noc začíná a mé myšlenky jsou jen o něžné tvorbě.
Jak rád bych se dotkla tvého těla, když však přijdu blíž,
zapomenu vše, co jsem chtěla.
Nemohu jít touto cestou.
Radši křovím projdu a o trny se pobodám
než abych zničila, co mezi námi je.
To ti přísahám!
Že jen slova pravím a žádné činy:
Já se lásky bojím a prochází mnou úzkost viny.
Každá vzpomínka na ty, kterým jsem naději dala.
Jak jsem je trápila a kus jejich srdce jsem jim vzala,
velkou nenávist jsem v nich tím vyvolala.
Asi nejsem dokonalá, ale i přesto lásku chci.
Tak to zkouším znova a znova.