(Malachias Traum, 11.09.2013, ostatniproza)
Jsme duchové, pohublá prázdná nic bez tváře. Bloudíme světem žijících, půjčujeme si jejich obličeje, vyplňujeme prázdnotu jejich prostými kecy a myslíme si, že si tak koupíme život. Jsme duchové, odsouzení k věčnosti neustálého opakování osudových chyb, jenž nás zničily.