(aravara, 23.10.2015, ostatniproza)
Nazdar, Zdeňku,
když jsi od nás v čera večer odešel, začala se Jarka smát: Zdeněk se tě zeptal, proč děláš výpočty, co z toho máš a ty - jsi začal vypočítávat, kolik to stojí peněz. Ty jsi starý popleta...
No jo... má pravdu. Já jsem tím sice jasně řekl, že z toho nemám žádný hmotný prospěch a to je tedy sakra pravda, ale nevysvětlil jsem ti - proč - neřekl jsem ti, co z toho mám. Není to záhada, není to nic nepochopitelného, jen mnoha lidem to bude připadat dost uhozené. Podle toho, jak jsi se zeptal, netušíš to ani ty a z toho co jsem ti včera řekl, jsi toho moc pochopit ani nemohl. Vysvětlil jsem to zatím jen třem lidem, kteří mne nějakou tou částkou podpořili: panu Babišovi, bývalé starostce Lovosic a řediteli Kulturního domu v Lovosicích. Teď tedy ještě tobě, protože to moje snažení by bez tvé pomoci asi bylo dost svízelné...
Musím začít příčinami:
Když jsem šel do penze, dostal jsem výměr na 7000 Kč. Hledal jsem tedy nějaký přivýdělek. Postupně jsem dělal pro reklamní agenturu ze Žatce, pojišťovnu, obojí stálo za prd - hodně blbé práce, z které měly prospěch jiní. V r. 2001 jsem dostal nabídku od lovosického starosty, abych dělal šéfredaktora lovosických městských novin, což jsem dělal až do ledna 2010. Pod vlivem autorů různých příspěvků jsem začal i já psát články, povídky a nakonec i básně. To sice člověku naplňuje život, ale z mého pohledu to zase není moc užitečné. To už jsi mi opravoval počítač (po prvé to bylo 24.6.2006, v lednu 2007 jsi mi postavil Kryštofa, nový počítač) a já začal počítat jako člen hnutí Distribution Computing »hvězdičky a zelené mužíčky«, projekt SETI (Search Extraterestrial Inteligency). Pak se v prosinci 2009 témuž panu starostovi znelíbilo, že prý jsem v novinách málo psal o práci Městského úřadu (rozuměj - o ODS), tak mne vyšoupli, nastoupil jiný redaktor za vyšší plat a noviny s vyšším nákladem i náklady. Nepsal o Městském úřadu ani tolik jako já - ale s tím se už nedalo nic dělat. Bylo mi 72 let...
Najednou takové vakuum a já si najednou připadal zbytečný, nepotřebný a prostě na h... na nic. To už jsem byl v teamu boinc.cz, ale ti neměli chuť k tomu dostat nového člena na nějakou vyšší úroveň. Podcenili mne kvůli věku - co nějakej páprda... až zjistí o co go, tak se na to stejně vybodne. Jenže starý páprda v tom viděl uplatnění své ambice - snad poslední v životě - být aspoň trochu prospěšný a užitečný. Dnes je v tom starém týmu jen dvojice lidí, kteří mají uděláno více práce, než já... Ze začátku jsem nic nepozoroval, ale pak mi přišlo první vyúčtování spotřeby elektřiny a my jsme s Jarkou vrtěli hlavou, kde se sebral doplatek skoro 7000 Kč. Pak jsem si spočítal, co mi jede těch asi 16 hodin denně v té černé bedně a raději jsem tom v první fázi ani Jarce neřekl.
No - a můžeme se vrátit k otázce, co z toho mám...
1. Pocit jisté užitečnosti, protože pomáhám výzkumným ústavům na celém světě svými výpočty k řešení výzkumu nových léků na AIDS, rakovinu, schistosoma, malarii, ebolu, AIDS a další nemoci, dále třeba zásoby pitné vody na světě, nové plasty s možností recyklace respektive odbouratelné, kvantové procesory s chlazením kapalným dusíkem, nové zdroje čisté energie, matematické, fyzikální a chemické problémy, existuje těch dílčích projektů přes stovku.
2. Pocit z jisté úspěšnosti ve zvoleném oboru: jsem 11. v českém národním týmu a 14. v republice z asi patnácti tisíc registrovaných počtářů a v první pětistovce z 3 434 575 lidí na světě. Dnes už to zas bude víc...
3. Pocit jisté výjimečnosti... Jsem nejstarší počtář v Českém národním týmu a pravděpodobně i v republice. Nevím, kolik prďolů je zapojeno na celém světě...
No - a to už je opravdu fšecko, příteli...
Jarda