(čarodějka07, 04.07.2012, poezievproze)
Smutné jsou večery, když v dáli nevidím koho mám rád.
Bárka se kymácí ze stranu na stranu a hledá tu podobnou, hledá svůj stín.
Moře je neklidné, blížím se k obzoru, zakotvím se soumrakem a za ranního rozbřesku
zase vypluji. Přichystám oheň a přístřešek z palmového listí.
Snad přijde námořnice a bude se ke mě za svitu měsíce tulit.
Vyprávěj mi povídky ze světa, jenž oba milujeme.
Tvému hlasu, jenž jak krásná lastura zní budu naslouchat.