(enigman, 03.11.2013, poezievproze)
mám doma minci
na rubu jsou vyryté rýhy
asi zavíracím nožem
znamení vládce přítomnosti
nebo slepce z mešity
taky astroláb
i žilky v jednom spletenci
mramorového sloupce oka
na líci je podobizna ženy
pokládané za krasavici
ovšem ona se nestarala
ani tak o krásu
ale o dokonalost
o to bylo její úsilí obdivuhodné
přitom zásady jejího kréda
nebyly věčné
dokázala se přizpůsobovat
hledala absolutno
ale absolutno v milimetru
příkladný život bez ustání
nahlodáván vnitřním zoufalstvím
proslulostí proměny
útěky samé před sebou
zneužil jsem její upřímnosti
a prodal jí sadu kónických klobouků
měla ráda výstřednosti
vyšel jsem ven do noci
a domy v ulici
pojaly zjednodušenou abstrakci
zářivým stínem
tak mluvívali gnostikové
o temném světle
a alchymisté o černém slunci
napadá mě
že každá mince je symbolem
nespočetných mincí
v odlesku dějin a pověstí
mýlíte se příteli
mince je ve skutečnosti
jen soubor možných budoucností
může být podvečer za domem
Mozartova hudba
mapa
káva
či Epiklétova slova
co učí pohrdat zlatem
v tom případě milá Resnullis
jsem pro setkání s vámi
v podvečer za domem