(May Bee, 20.03.2015, poezievproze)
Zklamaná očekávání
Zbavena překvapení čekají na zjihlé stráni každodenního smutku.
Sedí, doufajíc v lepší zítřky.
Nevidí nebe, natož slunce.
Znají svět jen z doslechu.
Jsou dál, za hranicemi dneška.
Ruce, jež čeří klidnou hladinu.
Ty, které trhají linii řádu.
My, spřáteleni s nimi, nasloucháme jejich hlasu.
V zimě vysvlečeni donaha, sedíme na zamrzlých strání – marně voláme po jaru.
Není. Bude. Mělo tu už být – říkali.
Dětská radost zmizela, usedáme do ledu – zbaveni života, umíráme.
Pomalu obklopeni jarní travou, vrůstáme do země.