(Malá mořská víla, 18.06.2016, poezievproze)
nebesa propletená
vodou se zemí
padající déšť
rýsuje malé krápníky
vyskajících kapek
aby se propojovaly
kroužky a kolečky
swingových not
hava volná
ode všech myšlenek
nadechuje v pootočení
aniž by se nadzvedla
a v tom prostoru
mezi krkem a ramenem
vdechuješ život
pro to, aby nohy
uvolněné
kráčely vlnícími se kroky
vpřed
tvé prsty prorážejí hladinu
ladností baletního mistra
se silou paží, které tě posunou
vodu musíš umět uchopit
cítit
jak ji tlačíš za sebe
s vypnutým trupem
jako při extázi
vytažena z pasu
co se skoro neznatelně
projme
aby celá záda
pomohla pažím
kloužeš
skoro neslyšnými tempy
s rychlými nádechy
ve sladkém bodě
pomalu pouštíš
drobné bublinky
vydechnutého vzduchu
nosními dírkami
jako vodní tvor
který se nebojí
že mu dojde dech
a pak
pak ti to dojde
že splýváš s živly
které tě hladí
po nahé kůži
a ty jsi jimi
naplněná