(Malá mořská víla, 21.08.2016, poezievproze)
za okny zešedlo
budou se teď o sebe přetahovat
léto, podzim, léto
horkost nocí s moudrostí spočinutí
a já
tolik toužím po jaru
po zářívé radosti
žít a drát se
skoro zmrzlá
k hřejivé náruči
slunce
dívám se do zdi
kde hrají odlesky barev
malinového listí
malinové listí má dvě strany
jako život
rub a líc
a já si je namíchala na zeď
dívám se do tepla
dřevo starého klavíru
chěla bych Tě pohladit
ale nejsi tu
pohladím tedy svůj klavír
má stejně široká záda
jako Ty
a necuká se
není lechtivý
trpělivě snáší mé doteky
od nejhlubších po ty střeštěně nejdrnčivější tóny
jako Ty
počkám tedy, počkám na své jaro
počkám až se probudíš...