(Dobrovský, 17.01.2018, poezievproze)
Skrytá touha po Lásce,
Boží, i Lidské, i té idylické překrásně,
srdce, srdíčka, fermentovaná,
nádechem pepře poblouzněná,
nebývá citem člověku, Lidem, bližním, příjemným.
Avšak, kýchnutí pomůže k rozjasnění, srdcí, myslí,
vždy...alespoň na chvíli, ... to si myslím.
Proud Boží Lásky nezastavíš.
I když tomu třeba i nevěříš.
***
Jo,...ještě že ji máme,...tu Lásku...s ní že umíráme,
s ní že znovurodíme se :-) ,
s ní, že žijeme si:-) .
V srdcích svých...Lidsko Božských.
Matčino objetí, její pochování, chování,
pohlazení, hlazení,
žen hlazení, pohlazení, pomilování, pomilovávání,
za ruku se držení,
v souznění si povídání,
čas na to vše míti, nespěchati, takto žíti,
své děti milovati,
jimi být milováni,
je, myslím, života na Zemi bytí PŘEKRÁSNÉ :-) .
***
( Též obvyklé dění, jak jsem denně všude tam vídal, bytí Lidí,
běžně, běžné, každodenně, každodenní bytí Švýcarské. )