Milá minulá skutečnost

(Haviko , 24.08.2019 , poezievproze)

Prozraď, prosím.

Vzpomeneš si ještě někdy:
na vlasy s vůní heřmánku,
oči barvy šmolky,
souměrný nos, na němž sedí brýle,
plná ústa barvy zralých třešní
a bradu, co tak často jsem si podpírala?

To já Tebe ze srdce svého nikdy nevymažu,
cítím, že navždy mám v Tobě důvěrníka,
co poznal mě:
uplakanou a zoufalou,
veselou či rozvernou,
ale také zamyšlenou nebo provokující a svádějící,
ač oba věděli jsme, že nesmíme nic dát znát,
tak stejně o nás leckdo drbal a spekuloval,
protože Ty ke mně jsi se velmi vřele choval,
psali jsme si básně,
o tužky se dělili 
a já nikdy nezapomenu na kolegovo
"NO, TY VOLE!"
a prásknutí dveřmi.

Zajímalo by mě,
kolik dalších lásek
jsi od podzimu 2008 prožil,
i když vím,
že srdce střípek lehkomyslně nevěnuješ,
to raději pivo popíjíš,
a hledáš kdejakou tajnou skrýš,
kam vzkaz jsem ukryla
a pak musela jsem navždy odejít.