(Malá mořská víla, 29.02.2020, poezievproze)
vrostlí kořeny do země
spojeni dechem hvězd
vteřinou umírání sobě navzájem
plujíce beze slov
nad oblaky věčného bytí
v myrjádách drah
pulzujícího vědomí
přítomní
v kapce slzy slíbané z líce
cO váží víc
neż všechen blahobyt mocných
pro doušek čisté vody
pro onu jedinou slzu
pro lásku skrytou v ní
zemřít smíš...