(enigman, 22.01.2024, poezievproze)
kolem se telily
přivábené důsledky
ostrého odpoledního slunce
a jiskrné přitažlivé síly kroužily
jako oběžné dráhy životů
zaklonil jsem se v židli
a jako bůh čehosi
převaloval v ruce maličký hurikán
oknem vystřelilo rozptýlené světlo
přelilo se přes mě
pode mnou
skrz mě
a s pokorným neukojitelným chtíčem
se otřelo o desku stolu
rytmus proudí a plápolá
právě tady na tomto místě
a kouř stoupá
jako samomluva
ty niterní výkřiky
jejichž uvolněný šepot
kotví během bouří