Dovádění

(CULIKATÁ , 19.06.2011 , pohadkybajky)

Světlušky si podél skály
na honěnou s broučky hrály
v šeru padlého večera
slabý hlásek sténá
zlobivá nezbednice Zvěrčena
bílá jako stěna
v listí tiše pláče.
Copak se Ti stalo malá?
Neříkala Tvoje máma
aby jste se nehonili
komůrku doma poklidili?
Kamarád Moudráček světlušce spílá
aby rozumná příště byla
maminku Zlatěnku vícekrát nezlobila.
Zvěrčenku slzičky neopouští
pan doktor spěchá z houští
obváže nožičku
kolínko bolí
pevnou větvičku
přidělá na ní.
Pohyb je zcela vyloučen
Mouráček křídly zamává
situací zaskočen
odvahy si dodává.
Potom něžně obejme světýlko
pomalu, jemně, malinko
osuší rosné kapky
pohladí malé tlapky
a vzlétnou do oblak.
Ano, je to tak.
Příště už poslechne maminku snáz
moudřejší jsou o kousek zas
však všechny zkušenosti přináší čas.
Maminko, mám Tě ráda:-))