Abrakadabraka.

(bameka , 10.11.2011 , povidky)

Zamyšlený Sepp Piontek kráčel útrobami hotelu v Mexico City k pokojům svých fotbalových svěřenců. On a jeho chlapci zde rozhodně nebyli doma. A domácí Mexičané jim to dávali najevo. Za pár hodin bude rozhodnuto o slávě či zapomnění. Kdo vyhraje toto utkání, nejspíše se stane účastníkem mistrovství světa ve fotbale v roce 1978 v Argentině. Kdo prohraje, nejspíše bude měnit zaměstnavatele. I když se měli střetnout favorité, dalo by se též říci, že se má střetnout obr a trpaslík. Mexiko a Haiti, jedna z nejchudších zemí světa. Přestože konečný vítěz turnaje bude znám později, všichni tušili, že dnešní vítěz bude brát vše.

To všechno se honilo Seppu Piontekovi hlavou. Pár metrů od prvního z haitských pokojů byly však jeho myšlenky vyrušeny něčím jiným. Z útrob pokoje jeho svěřenců se ozývaly zvuky, silně připomínající nějaký zpěv. Došel ke dveřím. Ne, nemýlil se. Za dveřmi se zpívalo. Ve dvě hodiny ráno, před klíčovým zápasem! Vzal za kliku a otevřel dveře. Z toho, co spatřil, byl zralý na mrtvici.

Pokoj osvětlovaly pouze zapálené svíčky a celé mužstvo bylo v sedě na zemi natěsnáno před polonahým chlapem, natřeným jakousi červenou barvou a ověšeným nejrůznějšími proprietami, nejvíce připomínajícími ptačí peří, pařáty a tak podobně. Veliká zlost zacloumala majestátem Seppa Pionteka.

"Himlhergot, vyhoďte odsud tu nedovařenou červenou slepici!" zařval německy a myslel tím onoho šamana. Nikdo mu sice nerozuměl, ale jeho řev přilákal ochranku hotelu. Ta poměrně záhy pochopila, že šaman není žádoucí nejen v tomto pokoji, ale ani v tomto patře, ba v celém hotelu.

Fotbalisté sledovali šamanův vyhazov vesměs nelibě. Kdo by si to taky chtěl rozházet s šamanem voodoo? Jedni zírali na trenéra vyloženě nepřátelsky, druzí přezíravě a jen menšina se tvářila provinile.

"Tak, co se tady dělo?" zajímalo trenéra, jenž se vrátil ke francouzštině, kterou už také obstojně ovládal.

"Ladili jsme taktiku na dnešní zápas," odvětil jeden z těch nepřátelsky naladěných fotbalistů.

"Tak? A moje taktika se vám nezdá dobrá? Copak vám tedy radil?

"Šaman je zasvěcený muž. Ví nejlépe, jak porazit Mexičany. Sám uvidíte, že měl pravdu."

"Jo, to určitě uvidím. Všichni raději padejte spát. A jestli tady ještě toho chlapa najdu, vlastnoručně ho zaškrtím! Voodoo nevoodoo."

Sepp Piontek tušil, že je zle. Nebyl protinábožensky založený, ale věděl, že jeho svěřenci dostali do mozku pokyny, které byly v rozporu s tím, co požadoval on sám. Ani v případě voodoo se nejednalo o nějaké ohromující nadpřirozeno, ale spíše o manipulaci s citlivějšími jedinci. I když i kolem voodoo by se našlo pár věcí, které se při současné znalosti vědy a světa vůbec vysvětlují dost obtížně.

Až těsně před zápasem se trenér dozvěděl od jednoho ze svých provinile se cítících svěřenců, jaká že taktika by měla vést k nehynoucí slávě. Rytířskou terminologií by se to dalo nazvat hrou s otevřeným hledím.

"No nazdar," pomyslel si Sepp Piontek, zapálil si dýmku, usedl na trenérskou lavičku a v bouřícím 100 tisícovém kotli Aztéckého stadionu čekal na začátek zápasu. Najednou si všimnul, že asi dvacet metrů od něj sedí v hledišti onen šaman, tentokrát oblečen civilně, a když se jejich pohledy setkaly, tvářil se tuze sebejistě.

Jenže hned v první minutě dostalo Haiti gól. Sepp Piontek mrknul na šamana, ale ten se tvářil, jako by šlo o drobnou nepříjemnost. Vždyť je to jen první minuta! Haiti hrálo dále s otevřeným hledím, ale jaksi bez efektu. Šaman si sice začal pohrávat s nějakými proprietami, ale bez viditelného výsledku.

Poločas skončil mexickým vedením, ale v šatně se hráči Haiti netvářili nijak poraženecky. Trenér jim sdělil svoje představy, ale co naplat? Šaman je šaman!

Ve druhém poločase dalo Mexiko další gól a na šamanovi bylo vidět, že poněkud znervózněl. Pohyboval rty, obracel tvář k nebi a mával jakýmsi slepičím pařátem. Vliv na dění na hřišti to asi mělo. Mexiko dalo třetí gól. To už na šamana vrhali nedůvěřivé pohledy i někteří haitští fotbalisté. Sepp Piontek si od jednoho z mexických pořadatelů půjčil obušek a s pohledem upřeným na šamana si s ním významně pohrával. Pak konečně vstřelilo gól i Haiti a šaman naznačoval, že vše je na dobré cestě. Nebylo. Optimismus mu vydržel jen pár minut a přišla čtvrtá gólová katastrofa. To už se k šamanovi obrátili i skalní vyznávači voodoo a známým pohybem ukazováčku pod krkem mu předestřeli, co ho asi čeká v nejbližší budoucnosti. Šaman raději ani nevyčkal na konec zápasu a nenápadně zmizel.

Možná se už na Haiti nevrátil. Možná se vrátil a byl vzat na milost. A možná se vrátil a pak zmizel, ale ne díky kouzlu voodoo, ale díky policii diktátora Jeana-Clauda Duvaliera, navždy.

Ten den byl Sepp Piontek, coby trenér, v podstatě statistou. Jeho pokyny splněny nebyly a tím byl vlastně ztracen celý turnaj. Nakonec skončilo Haiti druhé, právě za domácím Mexikem. Nebyla to ostuda, ale vzhledem k původním ambicím to byl neúspěch. Postup na mistrovství světa byl nenávratně ztracen, stejně jako sláva a velké peníze. Za pár měsíců opustil Sepp Piontek haitskou reprezentaci i zemi, která je součástí souostroví Velké Antily. Nastal čas podívat se zase dále.

 

 

Svět sportu, a fotbal samozřejmě není vyjímkou, přináší spoustu zajímavých událostí, jejímiž hrdiny jsou spousty zajímavých lidí. V této povídce jsem trošku odlehčenou a přikrášlenou formou vzpomenul fenomén voodoo. Pro laiky tajný kult nebo černá magie, pro odborníky jedno z mnoha náboženství, ke kterému se údajně hlásí až 60 miliónů lidí. Ale stručně charakterizovat voodoo je obtížné. Jsou v něm prvky africké, křesťanské, je ovlivněno některými indiánskými kmeny a dokonce svobodným zednářstvím. Jak říkám, nic pro laiky.

Hlavní postavou výše uvedené povídky je Sepp Piontek. Tento německý fotbalový trenér, celým jménem Josef Emanuel Hubertus Piontek (ročník narození 1940), patří do okruhu lidí, kterým říkáme světoběžníci. Bývalého německého profesionálního fotbalistu pak trenérská kariéra zavála na Haiti, do Dánska, Turecka a Grónska. Hovoří několika světovými jazyky a fotbalový svět ho zná s nezbytnou dýmkou, ze které leckdy bafal jen tak "na sucho".

Při týmu Haiti skutečně s náboženstvím voodoo přišel do styku. Haiti bylo jeho první zkušeností s reprezentačním mužstvem. Vždy tvrdil, že bez Haiti by nedosáhl budoucích úspěchů. Až život v této drsné diktatuře prezidenta Duvaliera ho prý naučil poznat pravé životní hodnoty i umění diplomacie při jednání s lidmi. To vše pak naplno zůročil při trénování národního týmu Dánska, který z fotbalové bezvýznamnosti pozvedl mezi evropskou i světovou špičku. Jeho popularita u Dánů byla obrovská, naprosto srovnatelná s popularitou členů dánské královské rodiny. Jev o to mimořádnější, že se tak stalo jen nějakých 40 let po skončení nacistické okupace Dánska.

No jo, to je to umění diplomacie. Možná bychom se ji všichni mohli učit právě u Seppa Pionteka.