(literární odpad aneb hodiny chemie, 23.09.2016, povidky)
Mezi námi rozhodně fungovala chemie. Jiskry létaly, blesky probleskovaly a nám se vařila krev v žilách. Jediná smůla byla, že jsme se vídali pouze ve škole. Ona totiž bydlela daleko za městem a já v poslední vesničce patřící k městu. Vždycky jsem se těšil na hodiny chemie, jak budu poslouchat její ječivý hlas. Byla rozkošná, její povídá ňadra a svráštělá kůže mě vzrušovaly a její zdrobněliny a divoká gestikulace při vysvětlování redoxních reakcí ve mně vzbuzovaly touhu. Láska si nevybírá, hlavně pokud jde o sexy učitelku chemie s vlasy jako krteček.
Dneska má na sobě své akvárkové tričko. Přesně to s nádherným véčkovým výstřihem odhalujícím její povislý dekolt. Sukně odhalující její kolena se vždy, když si sedla na lavici, vyhrnula do půli stehen. Teď vyvolává moji spolužačka, aby napsala chemickou reakci. Tak rád bych šel místo ní, abych ji viděl zblízka. Má náhrdelník ve tvaru srdce. Kdopak jí ho asi koupil?
Já jsem si jist, co jí koupím. Měl jsem v blízkosti obchod s nadměrnými velikostmi. Vybral jsem jí velmi dráždivou soupravu. Podprsenku velikosti 130H a kalhotky velikosti XXL a k tomu ještě růžová pouta. Jen pomyšlení na to, jak si užijeme mě vzrušovalo. Právě na tabuli rozsvítila seznam kyselin síry. Ach, všechny ty nádherné názvy. Dokážu si živě představit, jak spolu e v laboratořích na zemi a já jí říkám těmi názvy, jakožto jejími přezdívkami. Má disírová kyselinka. Ty moje peroxokyselino. Oh má drahá thiosiřičitá kyselko. Představuji si ji pomazanou nějakou sloučeninou a budeme zkoušet chemickou reakci při líbání. Ó bože, já ji tak chci. Vidět ji tak v té soupravě oblečenou. Cítil jsem jak se můj indigón pozvolna zvedá. A najednou jsem měl na kalhotách mokrý flek. To mě popohnalo a ihned jsem šel pozvat svou vyvolenou do cukrárny. Tak to šlo ráz na ráz, až jsme skončili u mě doma.
Zuřivě jsem jí prohrabával těch pár vlásků na hlavičce. A nakonec ji bez dalších odkladů stáhl podprsenku, přičemž mi její nalejváky podlahu. Podívala se na mě se slovy: „ Sice jsme už byli v cukrárně, ale teď až přijde opravdový dezert. Už jsem nemohl dále čekat a skočil jsem na ni…
Nikdy mě nenapadlo, že zažiju něco takového. Zapadali jsme do sebe jako dílky puzzle. Když celý ten krásný akt skončil, řekla mi, že jsem byl nejlepší ze všech studentů. To mi vyrazilo dech. Pohádali jsme se. Řekla mi, že jsem i přes to množství hřebců, byl výjimečný. Miloval jsem ji, ale nechtěl jsem být jeden z mnoha. Chtěl jsem jí zapudit, ale začala na mě přepadávat. Upadla do bezvědomí. Zemřela. Ležela natažená jak dlouhá, tak široká v mé předsíni. Tato skutečnost mě velmi vzrušovaly. „ Sice nejsem tím prvním, ale budu tím posledním,“ řekl jsem si. Dopřál jsem si té slasti ještě naposledy. Vrazil jsem do ní celého svého reka a dokončil to. S posledním nárazem se uvolnil proud do už zcela vychladlého těla. Ležela u mě v předsíni nahá a mrtvá.