(srozumeni, 19.02.2015, prozaickaminiatura)
Veškeré pokusy přiblížit zevnějšek mého autistického dospělého syna alespoň zdánlivě čemusi, co by se dalo nazvat mladý šarmantní elegantní muž, ztroskotají vždy na jeho špatném pochopení smysluplnosti některých částí oděvů.
Bundy a svetry používá zásadně a zároveň místo čepic. Tedy spíš si z nich vytváří obličejové pokrývky. Z každého trička dokáže během poměrně krátké doby vyrobit intenzivním žužláním cedník na ,,břichové" části. Kalhoty bývají většinou v pořádku, až do momentu, kdy mu z nich začne vyčuhovat okraj plenkových kalhotek.
Je více než jasné, že pozornosti okolí jeho vizáž neunikne, ale mladého muže v rozpuku svých životních sil v něm asi nikdo hledat nebude.
Plenkové kalhotky nosí jen na cestování a na noc. Ve chvílích, kdy je tedy zrovna nemá, vypadá velmi ,,efektně" většina jeho příchodů z WC. Občas se mu totiž slipy špatně nahrnou nebo nedohrnou. Přeci to tak nenechá...Bleskurychle všechno svlékne až do půli stehen a celé poupraví. A že odhalí celé své mužství v plné kráse všem, kdo jsou zrovna na blízku, to mu žíly rozhodně netrhá. Tímto naprosto nepromyšleným gestem neoslní ani svou ,,stacionární" kolegyňku, s kterou je někdy z legrace ve svých humorných představách dáváme dohromady. Ona má úplně stejné bezprostřední chování, jen v dámském provedení.
Připadá mi fascinující, že nemají do svého chudého slovníku života zařazen pojem stud. Se zábranami si hlavu také nelámou.
Těžko říct, jestli absence studu je záviděníhodná nebo smutná.
Možná každý známe ze svého okolí někoho, kdo to sice v hlavě má o trochu více srovnané, než protagonisté této miniatury, a přesto stud a nestud používá na špatných místech a v nesprávných situacích. Tak co je potom vlastně lepší...?...