Trvale udržitelná nejistota

(zvířenka , 14.07.2011 , reportaze)

***

Mé kritické Já
se zas pomělo
přišlo večer
prostřelo uvnitř
deku zteřelou
z pradávných věků
rezatou konzervu
zubama
otevřenou,
okoralou veku

upřeně hledělo..

/..jasná provokace,

a já se taky
hnedka
na vějičku
chytla../

„Jsem..,
zvířený
hořlavý Nic
sešitý horkou
jehlou s nití,
klubko hadů
zmítané žitím,
naplno ždímanej
nacucanej
bochník chleba.,

..nedělní rána
mám probloumaný
na louce
za kostelem,
trpělivost-želé,
bez talentu
rozpoznávat
co je přesně třeba.,

...a taky..
jsem
nafouknutej
papírovej sáček,
ledabyle ovázanej
kusem lýka
pod křivým obočím
dech ztrácím
vítr si mnou
kam chce
smýká
nemá se mnou
žádnou práci..

..a když se někam
dopotácím
žlučí všech jsem
řádsky hnula-
odhad času
-absolutní nula“

/ „Je to venku...
teď se jenom smířit,
než přestane
na mně
mířit..“)

***

Tak si zas
na mně smslo..
mastný koutky
ohlodaná kost
vypálený rybník
přímo pod nosem
půvabně účelné
přísné Já
hledící úkosem
na haldu
líbivých
zbytečností

Jedinou mou
ctností
je,
že
prostě
jsem....
Trvale udržitelná nejistota

No a?
„Nesnáším linkovanej kostým!“