Metalfest 2014

(Doommar , 02.06.2014 , reportaze)

PROLOG:

Přiznám se, že již několik let koketuji s myšlenkou návštěvy druhé největší akce pořádané agenturou Pragokoncert, avšak počasí, zkouškové období či státnice probíhající ve stejný čas či kapely kopírující předešlé ročníky Masters of Rock tvořily stěžejní důvody toho, že jsem první čtyři ročníky odolal. Letos, při „jubilejním“ pátém ročníku, jsem měl času více a hlavně se mezi potvrzenými kapelami objevily jména legendy shock rocku Alice Coopera či black metalových titánů Mayhem, a tak jsem se konečně rozhodl navštívit místo hudbě zaslíbené – amfiteátr Lochotín v Plzni.

Vzhledem k tomu, že mě letos ještě čeká třetí účast na Basinfirefestu, osmá na Masters of Rock a patrně i sedmá na Votvíráku, volil jsem tedy cestu nejmenšího zla a zakoupil jednodenní vstupenku na páteční program, kde se právě ony dvě zmiňované hvězdy sešly. Musel jsem tedy bohužel oželet dalšího headlinera – germánskou nestárnoucí krasavici Doro, která hrála v neděli. Jako bonus k festivalu jsem si dopřál i místenky do vlajkové lodi Českých drah – Pendolina.

DĚJ:
Dvojice metalových pardů vyrazila ze srdce Polabské nížiny v pátek již před sedmou ranní s potřebnou zásobou cestovního skopového v úhledných hnědých plechovkách. Znechuceni pohledem na sherwoodské santusáky a partu nepřizpůsobivých občanů jiného odstínu, kteří si ve vestibulu Hlavního nádraží v Praze zvesela dávkovali látky injekčními stříkačkami, jsme se již nemohli dočkat příjezdu veleslavného „Pinďa“. Bez zpoždění, naopak s několika minutovým předstihem bylo toto letadlo na kolejích přistaveno k nástupišti a my se tak konečně mohli nechat připravit o toto dlouho trvající vlakové panictví.

Cesta Pendolinem ubíhala rychle. V ceně jízdenky byl mj. i nápoj v podobě nesycené vody nebo denní tisk. Interiér vlaku je hezký, obsluha příjemná, služby ve vlaku odpovídající 21. století, WC na úrovni. Jediným mínusem této soupravy je velmi omezený prostor pro nohy, zejména pro vyšší lidi. Očekávání divných pohledů kravaťáků na dva metalové zjevy v černých trikách a maskáčích držících v jedné ruce mariášové karty a v druhé plechovku lahodného chmeloobilného džusu se kupodivu nenaplnila, ba naopak, jeden sympatický šohaj dokonce poradil kolegovi ve zbrani, kde hledat WC.

Jízdu vlakem kategorie SuperCity tak mohu za sebe s klidem na duši doporučit, těch pár kaček za povinnou místenku za to určitě stojí. V Plzni pak na závěr našeho cestování proběhl transport jejich podivným MHD systémem a u samotného areálu nás již čekalo setkání se ztracenou růžovou sestrou. V areálu na nás pak již čekal růžový mentor vybavený kvalitním Jägermeisterem.

A to se již blížila třináctá hodina a s ní první kapela v programu. Nezbývalo tedy nic jiného, než si opatřit pitivo a zaujmout místo. WINTERSTORM jsem naživo viděl poprvé a ačkoliv jsem znal jen několik málo songů z poslechu na youtube, jejich energická hudba a sympatické zpěvné songy mě jednoznačně potěšili. Basák Petr Červený, který se prezentoval lámavou češtinou, pobavil a já doufám, že jsem tudle mladou krev z Německa neviděl naposledy!

Druhou v pořadí byla symfonic metalová banda DELAIN z Holandska. Podobný styl hudby mám rád a ačkoliv preferuji jiné kapely, ani Delain mě nezklamali. Další bandou v programu byli švédští death metalisté GRAVE. Jejich tvorbu jsem neznal a asi jen tak nepoznám. Vystoupení bylo naprosto zprzněno patrně úplně hluchým zvukařem, který se řídí radami tlusťocha Eda z animovaného seriálu Fur TV o tom, že metal musí bejt nahlas, kurva nahlááááás! Ne, todle fakt nešlo. Místo toho, abych si užil koncert jsem se jen modlil v konec a doufal, že to moje uši a hlava vydrží. Jednoznačné zklamání dne!

Počasí bylo krásné, obavy z blátivého areálu se naštěstí nenaplnily, a tak jsme se mohli posunout příjemně naladění (nejen díky dávce zeleného likéru) v čase již na vystoupení DIE APOKALYPTISCHEN REITER. Tudle svižnou bandu veselých skopčáků, ze kterých by měl říšský ministr propagandy Joseph Goebbels při drobnější úpravě textů dozajisté radost, jsem viděl po dlouhých sedmi letech a opět jsem si jejich koncert parádně užil. Frontman Fuchs (ne Horst) je zkrátka a dobře showman jak má být a v kombinaci s nekompromisní, ale svižnou muzikou je úspěch z mé strany zaručen.

A to už dozrál čas na jednoho z mých headlinerů – norské black metalové titány MAYHEM. Kapela, která stála u zrodu severského black metalu a je známá především nechvalně známou minulostí přelomu 80. a 90. let, kdy na denním pořádku kapely bylo kromě hraní také vypalování kostelíků, pojídání hlavní brokovnic, skákání na nůž svému kamarádovi atd. dospěla a vyrostla. Pryč jsou doby zmalovaných muzikantů porcujících prasata na podiu, pryč jsou doby teatrálních show. Mayhem je dnes již vyspělá kapela a v čele se současným zpěvákem Attilou razí prosazování black metalu slovem, nikoliv ohněm a mečem, tak jak to prosazují trošku jižnější přívrženci jiných myšlenkových pochodů. Attila i s pár proprietami a především pekelným hlasem dokáže vykouzlit temnou atmosféru i za odpoledního sluníčka, a když se k tomu přidá škopková show mistra Hellhammera, která nakope ánus nejednomu bubenickému sólíčkářovi, tak to nemůže prostě dopadnout špatně. Já byl z Mayhem nadšen a s postupem času, když ve mně ty zážitky z Metalfestu uzrávají, tak mé nadšení ještě při vzpomínkách roste. Škoda tedy jen hracího času. Minimálně výměna s následnými Brainstorm by určitě neuškodila.

Již zmiňovaní BRAINSTORM patří do škály kapel, které Pragokoncert vozí pravidelně na své akce, a tak byla za posledních pár let celá řada možností na návštěvu jejich vystoupení. To se nijak nevymykalo jejich standardu, který je ovšem celkem vysoký. A proto tito metaloví veteráni potěší srdce snad každého bigbíťáka vždy a všude.

To hlavní však mělo teprve přijít. Legendární ALICE COOPER trávil posledních několik dnů v ČR pilováním své show na nadcházející turné. Stihl při tom poskytnout řadu rozhovorů a pokřtít mládě nosorožce Marušky. Všechny tyto zprávy nažhavily fanoušky do ještě větší nedočkavosti, a tak když o půl desáté večer konečně vystoupal za jiskrného deště na pódium, strhla se ta pravá a nefalšovaná divadelně rocková zábava. Jiskrný déšť byl chvílemi vystřídán skutečnými kapkami, avšak k žádné průtrži mračen naštěstí nedošlo, a proto si všichni návštěvníci mohli celou show dosyta užít. Alice Cooper se obklopil výbornými hudebníky o kterých říká, že patří mezi ty nejlepší, se kterými spolupracoval. A bylo to vidět. Čistá profesionalita všech na pódiu, výborný sound i skvělý zpěv nestárnoucího zpěváka znamenal skvělý hudební zážitek. Ten byl však umocněn tím, nač všichni čekali, a sice skvělou pódiovou show. Tradiční smršť jisker, světel, kouře, konfet či bublinek doplnila skvělá divadelní vystoupení, která vrcholila především u songu Feed My Frankenstein. Na své si přišli hlavně diváci v prvních řadách, kteří mohli chytit nejen tradiční paličky, trsátka či blánu, ale také hned několik Cooprových holí či dolarovky mrštěné z kordu. Playlist byl pestrý, došlo na všechny zásadní hity jako Poison, Hey Stoopid či No More Mr. Nice Guy, ale také na celou plejádu hřbitovních coverů od Hendrixe, Beatles, The Doors nebo Pink Floyd. Na své si tak dozajisté přišel každý a od nikoho jsem neslyšel jediný větší negativní ohlas. Alice Cooper zkrátka a dobře dokázal, že patří mezi ty největší hudební kašpary a dokáže prostě pobavit celé spektrum hudebních fanoušků.

EPILOG:

Po skončení produkce jsme se šnečím tempem dostali z areálu a kupodivu chytli i takřka prázdnou šalinu do centra. Tam jsme celý úspěšný den zakončili v baru Bílej medvěd, kde jsme se konečně po těch patokách z areálu dočkali kvalitního piva, a sice Svijanského mázu. Akce se nám protáhla až do čtvrté hodiny ranní a pak už nezbývalo nic jiného, než se rozloučit. Zatímco naše kroky směřovaly na nádraží a směr Praha a posléze dále na domov, tak zbytek se vracel zpět k areálu, kde pokud nezemřeli, zakalili až do neděle...

SHRNUTÍ:

Moje první návštěva plzeňského Metalfestu se vydařila. Přálo nám počasí, hudba byla (až na vyjímky) výborná a závěr v podání Mayhem a Alice Coopera impozantní. Potkal jsem spoustu starých známých, popil řadu panáčků a celý den i noc se skvěle bavil. Vadou na kráse bylo určitě zmrvené vystoupení Grave, absence fernetu či švestkového likérku u stánků s kořalkou, naprosto příšerné pivo v areálu a na můj vkus předražené jídlo. Nejednoho také potrápil i tradiční nešvar v podobě minimálního množství pánských záchodů, které byly pouze na jedné straně areálu. Avšak ani tyto nešvary mi nezkazily dobrý dojem z celé akce, a tak, pokud bode možnost, dobré počasí a slušný line-up, rád se do Plzně zase někdy vrátím. A klidně i na celý víkend – koneckonců, příští ročník by měl být již v nově zrekonstruovaném amfiteátru!