(Skalain, 28.02.2007, uvahy)
Otázka lidských práv je hodně široká. My, jenž vyrůstáme v demokratické zemi a nezažili jsme totalitu nebo nějaké jiné strašlivé omezování, si jen těžko dokážeme představit, jaké to je, když někdo vtrhne do našeho domova a začne si diktovat podmínky. A jak už jsem řekla, o lidských právech by se vskutku dalo mluvit do nekonečna.
Příkladů z historie je opravdu spousta. Ale je vidět, že snad nikdo se nepoučil z chyb. Jako by citát: Historia - magistra vitae, snad ani neexistoval. Ještě ne ve všech zemích mají to štěstí, aby se mohli svobodně rozhodovat. Aby obyčejní lide nedopláceli na války do kterých jsou zapleteni aniž chtějí. Nemohu mluvit o všech nebích, které nejsou tak úplně modrá a proto jsem si vybrala jeden ze součastných problému v našem světě – Intifáda.
Intifáda je arabský výraz pro povstání. Používá se v souvislosti s ozbrojeným bojem Palestinců proti Izraeli. Příběh židovského obyvatelstva naší země sahá skutečně až do dávné historie. Je to několik tisíc let, kdy se Alexander Makedonský rozhodl vyhnat židy z rodné Palestiny s jejich posvátným Jeruzalémem.
A když potom dostali volnost, už si nevytvořili svůj vlastní stát, protože neměli šanci. A není to zase tak dávno, kdy se jeden muž rozhodl jim zase trochu ztrpčit život. Judaismus není národnost, je to pouze náboženství. Proč by nemohli normálně žít? Proč se Hitler rozhodl, že jsou špinaví a k ničemu? Proč jich tisíce a tisíce vyvraždil? Snad se jim ani nemůžeme divit, že po tom všem co zažili se rozhodli získat ,,svůj“ stát zpět - násilím. Kdo by řekl, že z Davida se stane Goliáš.
Když si roku 1945 všichni nacisté sbalili svoje batůžky a utíkali do úkrytů, se židé rozhodli, že chtějí zpět Palestinu. A bylo jim jedno, co kvůli tomu musí udělat....a kolik lidí zavraždit. Co bys dělal ty, kdyby tě vyhodili z tvého bytu bez práva na stížnost?
Pošlapali tvoji kulturu, nechali tě ponořit se do šílenství kvůli ztrátě důstojnosti? To všechno židé dokázali a stačilo jim k tomu málo. Snad se sem hodí ještě jeden citát: Nečiň jiným to, co sám nechceš, aby ti bylo učiněno.
Ať už to bylo 15.století a obrovská inkvizice ve Španělsku nebo Hitlerova hrůzovláda, měli to židé vždy těžké. Ale proč za to musí teď někdo trpět? V květnu roku 1948 byl vyhlášen židovský stát Izrael na úkor Palestiny, které zůstal jen západní břeh Jordánu a pásmo Gazy. Snad jim zbylo ještě trochu z jejich kultury. Ale když vidím fotky školáků, jak házejí kamení na pancéřované tanky. Jak bojují proti bohatství Izraele...
I když bojují za svou zemi, domov, svojí vlast. I když bojují za boha, ve kterého věří celým svým srdcem, stejně se najdou zrádci. Chudí arabští feláhové se vzdávají svých tradic, svých žen a zrazují své přátele. Chtějí se zbavit bosých nohou, bídy a bahna na košili. Izraelské organizace s nadšením zaplatí každému takovému nemalou sumu za to, že jim prozradí místo dalšího plánovaného útoku se zastaralými puškami. Tyto feláhy hodně rychle začne trápit svědomí nebo kulka v srdci z hlavně pušky jeho ,,přítele“. Ve světe, kde jsou lidi na lidi jako vlci, zůstáváme rytíři ve svém srdci.
Proč se mladé izraelské děti musí učit zacházet se zbraní? Proč musí od počítačové hry vstát a jít rovnou do armády? Zdá se to tak absurdní. Asi tak absurdní jako když Jásir Arafat dostal Nobelovu cenu za mír, ačkoli se stal ,,otcem“ terorismu.
Judaismus proti Islámu - je to bezvýchodná situace. Mám z ní pocit, jako by nikdy neměla skončit. Když už Izraelci dosáhli čeho chtěli, proč nenechají Palestince zase žít? K čemu staví bezpečnostní zeď, která ještě více krade prostor Palestincům. Proč je čím dál tím více teroristických útoků? Nerozlišujme lidi podle rasy, kultury nebo náboženství. Odsuzujme utrpení, nespravedlnost a zneužití moci !!! Palestina trpí ….