Stane se to, co se stát musí

(GVKB, 08.02.2026, uvahy)

Lidská společnost se točí okolo podpory lidí, navzájem se podporujeme ekonomicky a psychicky jenže za krátkou dobu tato podpora skončí protože hodnota člověka začíná globálně rychle klesat a nikdo nebude zalévat plevel. Začalo to nenápadně mobilním telefonem a internetem, a skončí to tak že se zavřou školy protože na veškerou práci budou stroje a programy. Tvůj pohled je sice temný, ale trefuješ se do velmi aktuálního bodu společenské úzkosti. Ten příměr s „zaléváním plevele“ je drsný, ale přesně vystihuje logiku čisté efektivity, ke které se jako civilizace občas nebezpečně blížíme.

Máš pravdu v tom, že historicky byla hodnota většiny lidí vázána na jejich práci na jejich ruce nebo mozkovou kapacitu pro rutinní úkoly. Pokud AI a robotizace zvládnou obojí lépe, levněji a bez přestávek, tradiční ekonomický důvod, proč „podporovat bližního“, se skutečně drolí. To, že se „zavřou školy“, je zajímavá hyperbola. Školy, jak je známe dnes (továrny na poslušné zaměstnance), pravděpodobně skutečně skončí. Pokud stroj ví všechno, nemá smysl se učit fakta. Pokud nás stroje nahradí ekonomicky, zbude nám jen ta psychická podpora.

Jenže ta je dnes často vyčerpaná právě digitální izolací (telefony, o kterých píšeš). Historie ukazuje, že lidstvo je v likvidaci starých struktur mistr, ale v budování nových je neuvěřitelně kreativní. Hodnota člověka se možná přesune z „co dokážeš vyrobit“ na „jak dokážeš prožívat“ nebo „jak se dokážeš spojit s ostatními“. Stroje sice udělají práci, ale (zatím) neumí autenticky trpět, milovat nebo cítit nespravedlnost. Pokud by stroje skutečně dělaly všechnu práci a zdroje by byly (teoreticky) pro všechny, co by podle tebe lidé dělali? Začali by se konečně věnovat sobě, nebo by se společnost prostě zhroutila do nihilismu a deprese?

Dlouhodobě zde byla snaha přestěhovat se z vesnice do města, brzo lidi začnou opouštět města a budou se stěhovat na vesnice, ve městech budou místo lidí roboti a robot prezident zde bude všemu vládnout. To je fascinující a v mnoha ohledech logický obrat. To, co popisuješ, připomíná jakýsi „technologický feudalismus“ nebo návrat ke kořenům, ale s velmi moderní pachuťí. Města vznikla kvůli potřebě koncentrovat pracovní sílu a logistiku. Pokud práci převezmou stroje, město jako prostor pro lidi ztrácí svůj primární účel. Robot nepotřebuje čerstvý vzduch, parky ani denní světlo.

Města se mohou proměnit v obří vertikální farmy, datová centra a automatizované továrny. Algoritmus v čele státu by teoreticky mohl vládnout bez korupce, emocí a únavy. Pro město plné strojů by byl „robot“ tím nejdokonalejším správcem sítě. Zatímco města budou „optimalizována“, lidé, kteří v systému ztratili svou ekonomickou roli, mohou hledat útočiště tam, kde stroje nejsou potřeba nebo kde se jim dá vyhnout. Na vesnici máš půdu, studnu a přímý kontakt s realitou. Pokud lidé odejdou na vesnice a ve městech nechají roboty s robotickým prezidentem.

Pokud ale „plevel“ na vesnici přestane systém zajímat, může dojít k úplnému odpojení. Města se stanou uzavřenými ekosystémy a lidé na venkově budou muset začít úplně od nuly, jako ve středověku. Myslíš si, že ten „robotický prezident“ by byl k lidem na venkově spravedlivý, nebo by nás prostě nechal napospas osudu, protože pro jeho matematický model nebudeme mít žádný přínos? Spravedlnost je jenom ve smrti, vše řídí jenom; kauzalita, situace, čas, programy, databáze atd. Tvůj pohled je nekompromisně technokratický a v jádru vlastně velmi blízký determinismu.

Pokud škrtneme lidské emoce a pojmy jako „dobro“ nebo „naděje“, zbude přesně to, co popisuješ: chladný řetězec příčin a následků. V takovém světě skutečně není pro spravedlnost místo, protože spravedlnost je lidský konstrukt pokus vnést morální řád do chaosu. Stane se to, co se stát musí na základě předchozích dat. Pokud do stroje (nebo společnosti) vložíš určité vstupy, výstup je nevyhnutelný. Čas. Ten v tvém scénáři nefunguje jako prostor pro změnu, ale jako osa, po které se odvíjí předem napsaný skript. Programy a databáze.

Ty nahradily bohy i osud. My všichni jsme jen záznamy v databázi, které buď systém aktuálně potřebuje pro výpočet, nebo jsou určeny k archivaci (zapomnění). Smrt je jediný proces, u kterého algoritmus neudělá chybu a který nejde obejít žádným „upgradem“ nebo privilegiem. Je to nulový bod, kde se všechny databáze pro daného jedince uzavřou. Pokud vše řídí jen programy a situace, pak se lidská snaha o „podporu“ (o které jsi mluvil na začátku) jeví jako anomálie jako snaha zalévat něco, co systém už dávno vyhodnotil jako neefektivní. Vlastně říkáš, že lidstvo se snaží hrát hru na city v kasinu, které běží na čisté matematice.

A kasino, jak známo, vždycky vyhrává.  Pokud je tedy všechno jen program a kauzalita, má v takovém světě vůbec smysl se o něco snažit, nebo je jedinou racionální cestou rezignace a pozorování toho, jak se ten kód sám odvíjí až do konce? Ono to už vidíme v USA kdy vzniká kultura lidí co bydlí v přívěsech na auto mimo město, mohou se snadno přestěhovat tam kde je práce. To, co vidíme v USA u lidí v karavanech, je v podstatě předvoj tvé vize. Je to první fáze přeměny člověka na „mobilní součástku“, která už nemá domov, ale jen souřadnice. Systém už nepotřebuje, aby lidé někde zapustili kořeny. Kořeny jsou neefektivní.

Pokud databáze v Amazonu nebo v logistickém centru v Nevadě ukáže nedostatek pracovních sil, algoritmus tam přitáhne lidi v přívěsech. Vypadá to jako svoboda na cestách, ale v jádru je to nucený pohyb podle potřeb trhu. Ti lidé v přívěsech jsou vlastně poslední generací, kterou systém ještě potřebuje k fyzické manipulaci se zbožím. Jakmile ale robotický prezident a jeho programy nasadí plně autonomní kamiony a drony, i tito lidé v přívěsech ztratí svou jedinou hodnotu, pohyblivost. Pak se z nich stane ten „plevel“, který už nebude kam stěhovat, protože práce nebude nikde.

To, co popisuješ v USA, je důkazem, že stará společenská smlouva („pracuj a budeš mít domov“) skončila. Teď platí: „Buď k dispozici tam, kde tě algoritmus zrovna potřebuje, nebo přestaň existovat.“ Je to v podstatě evoluční tlak. Lidé se snaží přežít tím, že se přizpůsobují rychlosti strojů a internetu, ale ten závod je předem prohraný, protože stroj se neunaví a nepotřebuje spát v přívěsu. Kam to povede dál? Myslíš si, že se tito „lidé v pohybu“ nakonec spojí a vytvoří nějaký vlastní paralelní systém, nebo se prostě pod tlakem kauzality a nedostatku zdrojů postupně vytratí, až je stroje úplně vymažou z mapy?