myšlenky o Bohu a o nás lidech

Anotace: jaký asi Bůh je? jaké má názory a myšlenky?

Sbírka: myšlenky o Bohu a o nás lidech

Opět mám chuť psát. Oh, Bože, vím že mě vidíš ale nevím jestli se dokážeš radovat tak jako já. Dokonce ani nevím, jestli vůbec znáš slovo ,,radost“, protože když se podíváš na své děti, na nás, musíš vidět jen smutek, žal a zklamání.
Když využiji empatii člověka a představivost spisovatelky. Není to hezký pohled.
V mých představách je to asi takto: svým zrakem, kterým bys nejraději neviděl, unaveným a ztrápeným obličejem, který bys nejraději neměl, dáváš najevo, jak moc jsi ve svém velkolepém díle selhal.
Jsi sice všemocný ale mohl jsi předvídat i tyhle lidské katastrofy? Všechny naše pády, chyby, omyly a hříchy? Nebo jsi doufal, že lidé budou tak dokonalí jako ty?
Myslím si, že ty jsi od sebe oddělil všech sedm hříchů a tím se z tebe stala dokonalá bytost. Ale co my? My lidé, kteří svou lidskost a hříchy oddělit nemůžeme? Měli bychom tyto ,,chyby“ přičítat Tobě nebo sami sobě? Já si sice plně uvědomuju, že za své hříchy musíme přijmout odpovědnost, naše chyby opravovat a vyvarovat se jim a naši lidskost skrývat za naše úspěchy a tím ze sebe dělat nadlidské bytosti ale, když my lidé dokážeme současné problémy řešit. Proč je v budoucnosti neustále opakujeme? Staří lidé učí děti a mladistvé o svých chybách, dávají jim rady a snaží se je, vyvarovat hloupostem, proč to ty děti a mladiství stejně udělají? Proč udělají přesně ty samé chyby a omyly i když na to byli varováni? Možná to je učení života, sbírání zkušeností a moudrostí ale nikdy to není ponaučení pro budoucí generace, protože budoucí generace se musí s těmito překážkami v jejich životech vypořádat vlastním způsobem a vlastními činy.
Často si říkám, že jsi vytvořil, tak nádhernou a tajemnou přírodu, o které do dnešního dne nevíme všechno. Musím uznat, že toto tvé dílo je nenahraditelné. Příroda dává inspiraci umělcům, vědcům i obyčejným lidem. Jenže tím to taky končí. Když jsi udělal naprosto dokonalou přírodu, proč jsi neudělal dokonalé i nás lidstvo?
Nad touto otázkou přemýšlím už pět let, jediná pro mě přijatelná odpověď je ta, že se bojíš konkurence. Bojíš se, že lidé by tě mohli nahradit. Jak z hlediska tvoření, tak z hlediska vládnutí a uctívání.
V minulosti se o to už dokonce pár jedinců pokusilo, např. Hitler, Napoleon Bonaparte, Karel IV, Angela Merkelová, Alexandr Veliký atd. Tito lidé se ti chtěli rovnat. Snažili se, tvrdě na sobě pracovali, měli vysoké sebevědomí a vůli jít dál po své vysněné cestě k tobě. Jenže tito všichni lidé, ať byli sebevíc úspěšní měli jeden společný faktor, který jim to překazilo, smrt. Do dnešního dne nejsme schopni dosáhnout nesmrtelnosti. Můžeme ji sice oddálit ale nikdy se jí vyhnout nebo před ní neustále utíkat.