ZPOVĚĎ, ta tu chybí

ZPOVĚĎ, ta tu chybí

Anotace: Ingmar Bergman/Sedmá pečeť/1957: stopáž 18,24 Rytíř Antonius Block se vrací z křížové výpravy proti bezvěrcům, zpovídá se v kapli, netuší, že za mříží místo kněze je Smrťák. Ten, se kterým hraje o čas...

Block: Chci se vyzpovídat, ale mé srdce je prázdné.

Prázdnota je mé zrcadlo obrácené k mé tváři. Vidím se a zmocňuje se mne hrůza.

Dík své lhostejnosti jsem se odcizil lidem. Žiju ve světě přízraků, uzavřených do svých dnů.

Zpovědník: Ale přesto nechceš zemřít, když tou partií šachu žádáš odklad konce života.

Block: Ale ano, chci.

Zpovědník: Tak nač čekáš?

Block: Chci vědět.

Zpovědník: Chceš záruku?

Block:Říkej tomu jak chceš.

Což není možné uchopit Boha svými smysly?

Proč se skrývá v oparu napůl vyřčených slibů a neviděných zázraků?

Jak máme věřit věřícím, když nevěříme sami sobě? Co my, kteří chceme, ale nemůžeme věřit? Co ti, kdo nechtějí ani nemohou věřit?

Proč v sobě nedokážu zabít Boha?

Proč ve mne žije dál, tak bolestně a potupně, přestože ho proklínám, rvu ho ze svého srdce?

Proč se s tím šaškem neumím vyrovnat?

Slyšíš mne?

Zpovědník: Slyším.

Block: Chci vědět, ne věřit ani tušit, nýbrž vědět. Chci, aby se mi zjevil a mluvil ke mně.

Zpovědník: On však mlčí. Nemůžeš dávat příkazy těm, ktré nemáš ve své moci.

Block: Přivolávám ho z temnoty ale občas jako kdyby tam nikdo nebyl.

Zpovědník:Třeba tam nikdo není.

Block: Pak je žití pouhý děs. Nikdo nemůže žít a hledět Smrtí do tváře a vědět o nicotnosti věcí.

Zpovědník: Většina lidí nerozjímá o smrti ani o nicotě.

Block: Jednoho dne však spatří temnotu.

Zpovědník: Onoho dne...

Block: Vím co tím myslíš. Vytváříme si obraz našeho strachu a nazýváme ho Bohem.

Zpovědník: Jsi neklidný.

Block: Dnes ráno jsem potkal Smrt. Hrajeme spolu šachy, je to hra o žívot. Dík tomu získám odklad a mohu si vyřídit naléhavou věc.

Zpovědník: Jakou?

Block: Celý život jsem se štval, jezdil odnikud nikam,mluvil beze smyslu a bez souvislostí. To byla nicota. Říkám to bez hořkosti či sebeobviňování, protože vím, že většina lidí přesně takhle žije. Díky odkladu však vykonám jediný smysluplný čin.

Zpovědník: Proto hraješ šach se Smrtí?

( Úryvek dialogu)

Tady popravdě až zde začíná moje úvaha. Nikoli o povídce ale o zpovědi. O tom ne-literárním útvaru, co zjevně chybí na LITERu. Protože zpovědí, visíce zde v sekcích všelikých, je tady vážně hafo. Nenechte se zmást. Zdánlivý dialog a to i se smrtí, je vlastně monolog sám se sebou.

- A pak?

Svlékáme se a zpovídáme neuchopenými sekvencemi prožitého, prostřednictvím svých jizev, škrábanců, poťouchlostí a jiných peripetií už prošlého, vymezeného času. Pitváme smyslnost i nesmyslnost našeho bytí a křičíme, že nešlo obelstít sítě, do kterých jsme se postupně zamotali a pak bezcílně chřadli.

Může být, že ta katarze vtlačená po písmen, bude očištěním našeho těla. Nejraději tak, aby obsah toho nejhlubšího odeslaného do prostoru, nikdo nečetl. A když už by nějaký troufalec i pochopil dotčenou tíži, tak aby se k ní vůbec nevyjadřoval. Neboť bezpochyby by to byl ještě hlouběji vražený osten do našeho strachu, bolesti a zármutku. Platí, že ani psaná legrace, nemusí být sranda.

 

Ten dobrovolně odložený a dokonce zapuzený institut zpovědi a zpovědního tajemství se mě zdá dost nešťastným řešením. Protože to, co se uvnitř i vně lidské svébytnosti neřeší, postupně bobtná a nabaluje se do rozměrů, které přerostou v životní nesnesitelnost.

Když už kdokoli touto „písmenkovou“ formou dá vědět o svých temných zákoutích, nechme to tak. Nemusíme děj bezprostředně pochopit. I tak je jistá naděje, že prošlá bolest k něčemu byla.

 

Jen čas je milosrdný a definovaný klasikem:

“Je lepší zemřít pro něco než žít pro nic“.

Autor Lesan, 31.01.2019
Přečteno 142x
Tipy 5 ... Tip / Supertip
Poslední tipující: Jeněcovevzduchukrásného, jitoush, ewon
ikonka Komentáře (9)
ikonka Komentujících (5)

Komentáře

...hodno zamyšlení....Ji.

31.01.2019 22:41:33 | jitoushreagovat

Zajímavý text, byť za mne škoda toho závěrečného citátu (mám pocit, že už padl na úroveň tetovaných klišé), ale budiž. Film jsem neviděla, ale myslím, že o něj až tak nejde, chápu ho jako přihrávku na téma, které - jak píše ewon pode mnou - je docela hutné. Nejdřív jsem chěla napsat pár poznámek, s čím nesouhlasím. Ale čím víc nad tím přemýšlím, tím víc docházím k tomu, že námitky nemám, bylo by to na dlouhé pojednání a dlouhé texty tu nikdo nečte. I ta katarze má své meze :D

31.01.2019 13:46:44 | tall&curlyreagovat

-- Miloval jsem jednu Anče/Annie/, i když nebyla vysoká-and-kudrnatá. Myslím tu Girardotovic, vott Paříže, vona měla pěknou vyřídilku. Co nakousla, to dorazila. Baba jedna! Úžasná byla. (sitcom: “Mluv, mluv, zajímáš mne“).
Policista: Příště pozor na jazyk,madame... Anče: HOVNO!!! Policista: To mluvíte se mnou?
P.S. Že vona,vysoká-and-kudrnatá, nebydlí v lese, že jo? Kdo bydlí v lese, snese hodně a nebojí se, stejně není čeho. Za těchhle marazů tady v noci i hejkalové mlčej. Snad se bojí rampouchů ve vousech, kdo ví. Tak se nebojej toho rozboru...

01.02.2019 12:44:50 | Lesanreagovat

Málokdy tvým komentářům rozumím, ale beru ho jako výzvu k odpovědi.

Trochu mi nesedí slovo zpověď, protože kde je zpověď, je i hřích a pokání, a tak to v případě literárního textu nevidím. Rozumím, a snad i z citovaného úrvyku z filmu vyplývá, že bůh je mrtev, tedy jediným "soudcem" je každý sám sobě. Z toho pohledu ale chápu text spíš jako existenciální gesto stvrzení, konstituce sebe sama (tady jsem, toto jsem prožil a toto zapisuji) v řeči, potvrzení sebe tváří v tvář nicotnosti, protože jak jsi napsal - každý vedeme sám svůj dialog s vlastní smrtelností. Z tohohle pohledu se pak ozřejmuje i ta nesnášenlivost ke kritice, která se zde hojně pěstuje, a vedle toho i urputná snaha o souznění. Ta katarze by pro mne byla spíš něco ve smyslu rozpojení se s vlastním textem, jeho objektivace.
No a pokud bych měla zakončit své krátké pojednání pěkným klasickým citátem, řekla bych: "Peklo jsou ti druzí."

05.02.2019 18:56:09 | tall&curlyreagovat

Účelově jsem použil jen slovo “zpověď“, nikoli „svatá zpověď“. Čímž se mohu vymluvit na to, že jsem sice křtěný, avšak málo věřící pes. Málo věřící pes se vztyčenou hlavou.
Zpověď chápu jako určité sdělení v pochybnostech konkrétní minulosti. V okolnostech většinou trýznivých, které následně človéka souží a z pohledu současnosti se jeví jako tehdy špatně řešené, či zcela účelové opominuté. Může být, že velkou měrou osobního provinění je ztráta sebereflexe a etiky jednání, doslova vykolejení lidskosti. Ten, kdo nalezne odvahu dát ke konkrétnímu případu na LITERu své stanovisko, má pro autora přínos. Sebepoznání i značně nepřijemné. Ten, kdo odvahu k vyjádření nemá, i když by chtěl cosi říci, je ponejprv málo odvážný a pak i zbaběle pohodlný.
Oceňuji Vaši odvahu a hodnocení zdejší situace:
"Z tohohle pohledu se pak ozřejmuje i ta nesnášenlivost ke kritice, která se zde hojně pěstuje, a vedle toho i urputná snaha o souznění."
--
Pokud jde o opravdovou zpověď, pro kterou by byl nutný extra literární šuplíček, pak je vetknuta v posledním příběhu Mirka Sedláčka v knížce: „Raději zešílet v divočině“. Jen z tohoto pocitu opravdovosti jsem použil v původním textu citát klasika: “Je lepší zemřít pro něco než žít pro nic“.

08.02.2019 10:04:25 | Lesanreagovat

Já jsem pochopila, že řeč není o svaté zpovědi, ale slovo zpověď má nějaké konotace, které jsem se snažila vyjádřit slovy hřích a pokání. Myslím, že vlastně myslíme to stejné, jen volíme každý jiná slova. Pro mě ta zpověď je vlastně výpověď o sobě a ta výpověď není jen v obsahu, ale i ve formě (textu). Kdo se směje a snaží se být oblíben, je možná ten nejvíc zoufající, a nebo ne, kdo ví. Texty jsou znaky a indicie.
Sebereflexe, a především zde, je pak samostatným tématem, protože text a autor tady až příliš splývají v jedno.


Raději zešílet v divočině mám doma ve froně a moc se ni těším.

08.02.2019 12:26:11 | tall&curlyreagovat

začínám si myslet, že Woody Allen Sedmou pečeť viděl. :-)

Jinak tohle docela hutný; nejsem na to zvyklej. :-)

31.01.2019 13:05:58 | ewonreagovat

W.A. bych možná připomenul jindy.
S filmem "Sedmá pečet" byla později porovnávána i Vláčilova "Markéta Lazarová". Podle mne je M.L.ještě hutnější, obrazotvorně hlubší a dějově provázanější.
Oba dva kusy naprostá umělecká třída, stále platná. Jen vyměnit kulisy a rekvizity, přesadit děj středověku do současna.
Dokonce té krve a masakrů bylo ve středověku méně.

01.02.2019 13:06:18 | Lesanreagovat

Dík za tohle a ten konec

31.01.2019 10:31:59 | xoxoxoreagovat

© 2004 - 2019 liter.cz v1.4.5 | Facebook, Twitter