Nesmrtelnost chrousta

Nesmrtelnost chrousta

Anotace: Věnováno Péči o duševní zdraví.

 

V lidském těle probíhá mnoho úžasných a poměrně složitých procesů, které se dají nazvat duší. Když přestanou fungovat, lidské tělo se začne rozkládat; člověk umře. Tedy jako vyvrácení sokratovského důkazu věčné, nehmotné lidské duše, lze použít argument, že tato duše je hmotná a její konec je konec těla. Zatím, ale není úplně tak jasné, co tyto procesy oživuje, podle Ježíše z Nazareta je to duch.


Když se podíváme kolem sebe, zjistíme, že bytosti všeobecně mají jednu zvláštní schopnost na rozdíl od ostatní hmoty: Nejen že v nich fungují biologické pochody, ale navíc si tyto pochody dokáží uvědomit. Co více, dokáží si uvědomit samy sebe jako bytost; dokáží se identifikovat. A to je podle mého názoru důkaz toho, že bytosti tvoří i něco jiného než hmota a hmotné pochody, protože samotná hmota, ať je již jakkoli komplikovaně a dokonale tvořena, si sama sebe uvědomit nedokáže. (Kdyby bylo naše vědomí biologickým pochodem, bylo by pochodem hmotným, který se kvůli tomu, že je z hmoty, nedokáže od ostatní hmoty rozlišit a tak rozpoznat sám sebe.) Nebo se snad chemické pochody v mozku dokáží samy rozlišit od chemických procesů v jiné hmotě?


Co, však stojí za zmínku, že když se palce u nohy dotkneme rukou, zjistíme, že tímto palcem vnímáme; že nevnímáme mozkem, kterým sice probíhá nervová koordinace, ale vjem doteku máme na palci u nohy a na ruce.
Ale to, abychom si byli vědomi, těchto vjemů pro nás znamená, že je musíme vnímat. Tedy vědomí, zjednodušeně řečeno, je založeno na vnímání vjemů; vnímání vnímání. Vědomí si své nehmotné části je pak vědomí vlastního vědomí.


Hlavní myšlenka, která mě však napadá, že tím, že si uvědomujeme sami sebe, potažmo svoje tělo, potažmo okolí, přecházejí na nás vjemy, které přijímáme za vlastní a těmito vjemy získáváme životní zkušenosti. Tedy tím, že se někdo dotkne našeho těla a my si to uvědomíme, přechází tento dotek na naši nehmotnou část, která tak získává zkušenosti hmotného těla.
Když si dále uvědomíme, že hmotnému rozpadu podléhá jen to, co je z hmoty, můžeme uvažovat o tom, že to nehmotné, co nás tvoří, přežije smrt těla, a že získané zkušenosti bude moci uplatňovat ve své další existenci. Proto si myslím, že péčí o duši hmotného těla pěstujeme duši věčnou.

 

 

 

 

 

Autor Slav Milo, 06.12.2018
Přečteno 29x
Tipy 1 ... Tip / Supertip
Poslední tipující: Isabella Monvoisin
ikonka Komentáře (0)

Komentáře
© 2004 - 2018 liter.cz v1.4.3 | Facebook, Twitter