A pak... když jsi...

A pak... když jsi...

 

A když jsi v depresi - té hluboké, bezbřehé, kde nedosáhneš na dno a nebe se nechytíš, kdy cítíš, že jsi na samém okraji možnosti samého bytí, holé existence per se... a jsi osamělý(á), tak zcela a zoufale osamělý(á) jak jen to vůbec jde - pak si plně uvědomíš, jak je to na hovno, protože - jsi na to prostě úplně sám(a).

Ale pak, když jsi v depresi - té opravdu hluboké, bezbřehé, kde nedosáhneš na dno a nebe tě odmítá, kdy cítíš, že jsi již na samém okraji všeho, na kraji možnosti samého bytí, té holé existence bez přívlastků... a máš kolem sebe všechny ty milé, dobrosrdečné a chápající lidi - rodinu, přátele, kamarády, doktory, věřitele všeho druhu - pak si plně a bolestně uvědomíš, jak je to celé všechno na hovno nic, protože - jsi na to prostě zcela a úplně sám(a).

Jen a pouze ty - sám(a), ztracen a zatracen, jedeš v tomhle prokletém vlaku, kde nelze vytáhnout roletky, topení nefunguje a celé se to zastaví až někde tam - na konečné, kde vítr už příliš nefouká a jasná čerň rozlévá se všady vůkol...

 

 

 

Autor MonoGame, 26.07.2022
Přečteno 89x
Tipy 9
Poslední tipující: Narra, dd.ee.nn.y, Sonador, Frr, Vivien, mkinka, Medved23
ikonkaKomentáře (5)
ikonkaKomentujících (4)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

Velmi povedené. Slova, která byla zvolena, byť chladná a depresivní, jsou na druhou stranu jako pohlazení po duši literárního nadšence.

18.08.2022 10:41:53 | Leonard Gerber

chce se mi říct, že máš pravdu… mám za sebou tři hrozné týdny, přičemž ten poslední byl tak náročný, že jedna moje část reálně přemýšlela o tom, že to zabalí… a jak to tak bývá, když z toho člověk vyleze (což tedy tentokrát považuju za skutečný zázrak) vidí věci zase trochu jinak, totiž, za to vnímání zdrcující reality může právě ten příšerný stav, ve kterém se člověk vynachází, protože ona je to prostě daná skutečnost, že je člověk prostě sám, skutečné porozumění a souznění je velmi vzácné a vyžaduje od všech zúčastněných jiný stav vědomí než je běžný – že s tím souvisí chemie a hormony taky oba víme – podle mě je ale ovlivňuje naše nastavení… žijeme v iluzi, i ta hrůza, kterou člověk s depresemi zná, ta samota a osamělost, je svým způsobem iluze (anebo prostě jediná skutečná pravda o naší existenci, záleží na úhlu ze kterého se právě díváme)… a stejně si nemohu pomoct, i v tomto platí obojí, člověk je sám, a nikdy není sám…
nějakým způsobem se mi dařilo pohybovat se i během dne v obou těchto realitách tentokrát, a na něco jsem po letech, co řeším příčinu deprese, přišla – je za tím skutečně ego, čímž myslím, že čím víc je člověk přepnutý do hlavy, tím je větší šance, že propukne…
přiznám se, že vůbec nevím, co mě z toho dostalo (nebo vím, ale popsat to nedokážu), jen tedy co se stalo – tři dny v kuse už jsem volala a místy i vyhrožovala tam nahoru, že tohle už je moc, že tohle prostě sama nemůžu zvládnout (a že toho vydržím a zvládnu opravdu hodně) a taky, že si něco takového objektivně prostě nezasloužím… a v neděli to prostě bylo pryč, ne že bych skákala euforíí a radostí, ale ten klid a bezbolestno uvnitř je víc, než si člověk dokázal přát… takže – člověk není sám, jen se asi většinou obrací špatným směrem? a když volá o pomoc, ona přijde, byť vypadá úplně jinak než si dokáže představit, nebo není vidět…
ale ano, každý jsme jiný a každý to máme jinak, i vnímánní tohoto je subjektivní, jen se pokouším předat to své, když je to navíc aktuální...
kéž je ti dobře!!!

26.07.2022 10:07:14 | Sonador

I tobě... I tobě, moje milá.

27.07.2022 01:04:44 | MonoGame

bohužel...to znám... není mi z toho dobře****ST*

26.07.2022 09:50:33 | Frr

Mrzí mne, že se tě to příliš dotklo.
Ale musel jsem to napsat.

27.07.2022 00:58:53 | MonoGame

© 2004 - 2022 liter.cz v1.5.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí