Zorným polem

Anotace: Hovory s lidmi

Sbírka: Hovory s lidmi

V dnešním díle hovorů s lidmi bych ráda probrala téma zrak a vjemy kolem nás. Jak na nás působí viděné, skutečnost, či fikce denního života. Ve svých dílech se budu obracet i k Vám, moudrý lide. Ráda bych v diskuzích s Vámi probrala i Váš úhel pohledu na danou věc. Tak pojďme na to.

Zrak a vjemy kolem nás. Každý živočišný druh má určité predispozice k tomu, aby viděl to, co ideálně vidět musí k přežití. Jak je to možné a má to nějaký hlubší význam hlavně pro nás? Co teprve pokud vidíme barvu jinak než druhý člověk? Je to zapříčiněno tím, co do nás vložili rodiče prostřednictvím DNA, společností, vyšším principem nebo něčím úplně jiným? Osobně mám dojem, že spousta těchto odpovědí se těžko hledá v moderní vědě a nemají racionální vysvětlení, původ je mnohdy pohádkový, mylný, či až sci-fi. Něco odhalily pokusy na lidech již v minulém století. Konspirátoři je dobře znají, ale stále jsem nedošla k úplnému poznání a pochopení toho, co jsme. Proč? Pokud jsou barvy ovlivňovány úhlem pohledu jedince, tak málokdo vidí věci stejně. Nejenom barvy, ale tím pádem všechno? Nezabírám se zde myšlenkou šedobílé zóny třeba pravdy, lži a tak, ale toho, že někdo skutečně vidí něco úplně jinak.

Co tedy vidím JÁ - je irelevantní a možná mylně zpracovaný vjem mé choré individuální mysli. Proč lidé mají takový zrak, kdo nám ho dal a proč? Je za tím hlubší smysl existence? Máme vidět přesně to, co vidět máme a nemáme možnost volby? Vyvinul se nám zrak ještě o něco lepší, než ho aktuálně máme, když někdo vidí něco, co druhý ne? Věci, duchy a tak? Proč třeba děti vidí věci jinak, jasněji, čistěji? Je to nezkažeností jejich mysli? Je to tím, že mají třeba určité schopnosti, které časem ztrácíme jako dospělí? Mohou za to hormony nebo změny v těle? Je zde mnoho proměnných, mnoho filozofování, ale jde se dobrat skutečně k nějakému výsledku?

   *Díky mé vlastní zkušenosti vím, že to, co vidím, nemusí být vždy skutečné. V mládí jsem se potýkala s problémy v rodině, ve škole, s úmrtím blízké osoby. Onehdy mne potkala nadpřirozená zkušenost, kterou mi chtěli ostatní racionálně zdůvodnit. Když něčemu uvěříme, že to existuje, existuje to? Nebo je to pouhým výplodem mysli? Stejně jako mou se stala existence duchů při vypjatých momentech. Později nastala podobná situace, ale výsledek byl odlišný. Tento prožitek posloužil k vhledu do problematiky toho, zda je chyba ve zrakovém poli, či působnosti myšlenek, které, jak se zdá, utvářejí naši skutečnost. V prvním případě jsem byla ve špatném vnitřním rozpoložení a nechala se unášet emocemi, strachem. Další byla jedna podstatná změna. Časová. Uvědomění si procesu myšlení při reakci v daný okamžik o několik let později. Výsledkem bylo, jak moc nás ovlivňují myšlenky. Schopnost zraku je zpracovat.

Máte sami nějaké zkušenosti s tím, že jste viděli/vidíte něco jinak? Něco k diskuzi a chcete se třeba podělit?

Děkuji a přeji pěkný den.