Tohle je vono

 

Tohle je vono

 

Jen proto, že jsi to četl v časopise nebo viděl v televizi, neznamená, že je to fakt. Chtěl jsem hned vystihnout to, že drtivá většina lidí má absolutně zkreslený pohled na věc. Na něho, protože tento člověk patřil k nejzářnějším láskyplným hvězdám na světě. Jeho láska přesahovala, a i nadále přesahuje tento svět. Láska žije navždy. Žije, její frekvence je 432Hz. Tak je definován život. Proto se hudební nástroje ladí na 440Hz, což je destrukce a smrt. Těch pár hertzů může rozhodnout o tom, co s námi bude v okamžiku smrti. Když přijdeš na svět, cítíš lásku. Pokud cítíš lásku i v okamžiku, kdy svět opouštíš, pak je všechno v pořádku. Kolik lidí by to mohlo říct. Jasně, mrtvých se jen tak zeptat nemůžeme, ale jde o to, co je těsně před. Je rozdíl, když v posledním pohledu vidíte lásku nebo strach.

 

Trávím spoustu času čtením, protože to velmi miluji. Na jednom řádku můžeš najít něco, co jsi hledal celý život. To je krásný citát, který zachycuje jedinečnost každého momentu. Můžeme hledat celý život, ale jelikož nejsme pozorní a jsme roztěkaní, tu krásu prostě a jednoduše přehlížíme. V textech, v hudbě, v přírodě nebo ve tváři cizích lidí. Když o sobě pochybujete, nemůžete ze sebe vydat to nejlepší. Když v sebe nevěříte vy, kdo jiný ve vás má věřit? A to je podle mě to, s čím se potýkáme my, běžní lidé. V tomto světě, který z nás úmyslně dělá slabochy a hlupáky, si prostě člověk nevěří. Je to obrovská chyba! Jsme velké a silné bytosti pojící tuto realitu prostřednictvím pozorování. Tvoříme, abychom žili. Milujeme, abychom pochopili...

 

Lež sprintuje, ale pravda běží maraton. Často slýcháme tyto pojmy. Ztraceni v polopravdách, v pololžích, putujeme napříč životem. Jenže, jak rozeznat pravdu od lži? Podívejme se jen zpětně jakou "zrůdu" udělala média z tohoto člověka. Vše byla lež. On chtěl hlavně to, aby netrpěly děti, protože sám trpěl, když byl malý a věděl, že na světě existuje zlo, které tak činí. Proto jsem si vybral tuto písničku, podle mě ho přesně definuje. Navíc použil jejich zbraň proti nim. Pusťte si tuto píseň pozpátku. Když máš v sobě zkušenosti, které mám já, když jsi prošel celým světem, poctivě nemůžeš odvrátit oči...ani před sebou, ani před světem. Cožpak lidé jsou slepí? Nevidí, co se děje všude ve světě v průběhu života? Vždyť je to katastrofa! A kdo za to může? My! Kdo jiný. Jsme hloupí, pohodlní a celý svět se nám rozpadá před očima. Musíme uzdravit náš zraněný svět. Chaos, zoufalství a nesmyslné ničení, které dnes vidíme, jsou důsledkem odcizení, které lidé cítí jeden vůči druhému a vůči svému prostředí. A víte proč? Protože lidé spolu přestávají mluvit. V klidu, nehovoří o problémech. Nehledají z nich východisko. Uchylují se do sebe, do své komfortní zóny. Ale ta se brzo může stát i zónou válečnou.

 

Když se cítíš jako cizinec, když se cítíš sám... Přál bych si tě jen utěšit. Nemůžete nést břemeno celého světa, to je na jednoho člověka prostě moc. Můžeme ale druhého vzít za ruku a utěšit ho. To se taky poslední dobou moc nedělá. Není to v módě. Utrpení je cestou štěstí a někdy stačí i tichá podpora. Nikdy nevíš, jak dlouho budeš s někým, tak nezapomínej říkat: Miluji tě, dokud můžeš... Málo, opravdu málo říkáme a slyšíme tyto slova. Nejsou vyznáním pouze lásky mezi mužem a ženou, ale mezi lidmi vůbec. Moc mluvíme, když nemusíme a když bychom měli, tak mlčíme. Někdy fakt stačí málo, aby druhý člověk věděl, že není na všechno sám.

 

 

Cesta srdce

Když vám ráno šeptá do snů,

duše se probouzí z jiného světa.

Hledá v sobě teplo, které neumírá.

Cítí, že každý dech je dar,

každý pohled odraz věčnosti.

 

Láska bez podmínek světem kráčí,

vede nás po cestách, kde čas neexistuje.

V objetí srdcí jsou všechny bolesti lehčí,

ale strach a smutek je mění v olovo,

které zůstává, když vše ostatní mizí.

 

Kdo nazírá dál než jeho oči,

pochopí, že svět je labyrintem otázek

a jediná odpověď je v krocích, co činíme,

v klidu, v odrazech na hladině vody,

v tom, co dovolíme růst uvnitř sebe.

 

Smrt není konec, jen přechod dál,

toho, co jsme sami nosili v srdci.

Kdo miloval, kdo snil, kdo věřil,

vždy nalezne cestu tam,

i když kroky již nepatří tomuto světu.

 

My kráčíme ruku v ruce s neviditelným,

vědomi si, že každý moment je dar

a každý úsměv jiskrou,

která spojuje lidské duše.

V klidu, v míru, v lásce,

která žije navždy.

...I v jiném světě...

...Na jiné planetě...

Říkám;

Miluji tě

 

Děkuji Michaelu Josephu Jacksonovi