O kapitalismu

Elitářský kapitalismus

Jakže, máme být plotem obehnanou školkou zakrslých polodřevin těm, kdo nám vládnou? A kdo nám vládne? Státní mašinérie? Ten paskvil byrokratické organizace lidí, který má zajišťovat společenský pokrok, sociální jistoty, naši obranu, náš chomout rovných práv a povinností? Nebo ona slavná elita, špičková oligarchie, která zachází se světem jako s virtuálním modelem počítačové hry, zatímco přisypává žetony investovaných miliard na to či ono konto technologické magie, hry na Pána stvořitele, dobyvatele vesmíru, na válečné pletky s tou či onou mocností bojující za národní suverenitu, nebo s náboženskou posedlostí po odumírajícím, profánním ideálu lidské převahy nad hmotou? Je tomu dost rozumět? Máme všichni na mysli tu stejnou elitu, která míchá karty vrtkavé Fortuny na poli světového kolbiště za globálně tržní ekonomiku jenom proto, aby neumřela nudou?

Fenomén trhu

Je-li trh fenoménem o sobě, nikoliv společenským prostředkem k něčemu nebo pro někoho, a není nikým řízen, potom můžeme mluvit o magické mřížce (Matrixu), za níž se skrývají obludná monstra usilující o lidské zotročení.

Laissez faire

Ideologie volného a ničím neomezovaného trhu, ona směšná víra, že blaho lidem zajistí přirozené zákony nabídky a poptávky, nuže toto kapitalistickými mozkovými trusty propracované zdání vštěpované lidem takřka od základní školy je způsob, jak posvětit moc a bohatství nové buržoazie a ukotvit v celé společnosti neporazitelnou vládu oligarchů.

Tržní etický kodex

Nejde o to, aby se odstranilo soukromé vlastnictví výrobních prostředků, ale volný trh musí být podřízen etickému kodexu, při němž jsou minimálně dodržována pravidla omezené akumulace kapitálu a jedinec, statkář či továrník nepřekračují jisté limity v přivlastňování zdrojů a výnosů z nich. Čím slabší etický kodex ve společnosti panuje, tím silnější musí být státní moc, která ho vyžaduje. Proklamace minimálního státu je čirým pokrytectvím buržoazní ideologie.

Svobodný trh

V opravdu svobodném tržním prostředí má každý jedinec rovný přístup k výrobním prostředkům a přírodní zdroje jsou ve společném vlastnictví. To je ideální stav, který nebyl dosud nikdy naplněn, pokud pomineme starověká rodová společenství a jejich organizaci občin.

Oligarchický kapitalismus

Sociální politikou státu se dnes zastírá parazitický režim oligarchů zaštítěný liberální demokracií a novou buržoazií. Tito novodobí feudálové jsou tím mocnější a nebezpečnější, čím jsou méně na očích a čím větší díl vlastní odpovědnosti za oligarchický kapitalismus přenášejí na zkorumpované politické loutky usazené v parlamentech národních států a posléze nadnárodních uskupení.

Tržní otroctví

Neomezený trh a neomezená moc peněz způsobily destrukci sociálních struktur společnosti. Lidé se postupně zařazují do bipolárního kastovního systému, kde na jedné straně vládnou oligarchové se svými pomocnými elitními sbory, kam patří kasta politiků a vysokých manažerů. Na druhé straně se propadá do stále větší chudoby kasta bezmocných odkázaná na trh práce či příděly zakázek mocných tržních subjektů, států a korporací.

Konkurenční prostředí

Vysvětlování přínosu konkurence jako hybné síly trhu je pozůstatkem darwinismu a jeho evolučního pojetí vývoje druhů cestou restriktivní selekce a nemilosrdné soutěže. Zobecnění darwinismu na evoluční psychologii přivedlo kapitalistický trh do stavu, který připomíná džungli, v níž se stali dominujícím druhem predátoři. Takový ekosystém nutně směřuje ke kolapsu. Nastupující ekonomická krize je toho jen počátkem. Názor, že volný trh je jedinou cestou k tvorbě a alokaci společenských hodnot, že pouze tvrdá konkurence dokáže, aby tyto hodnoty byly vytvářeny efektivně a v potřebném výběru, je omylem, který má zatím neporazitelnou váhu jen díky tomu, že se z něho stal moderní kult uctívání.

Volný trh

Vývoj tržního prostředí v kapitalismu se vyznačuje stále ostřejší konkurencí. Konkurenceschopnost je potom zaklínadlem, jímž se vzývají démoni tržních sil. Trh již dávno není místem, kde by probíhala regulérní soutěž o společenské hodnoty, které lidem přinášejí prospěch. Spíše připomíná kolbiště, v němž nenasytná monstra pohlcují nejen své slabší soupeře, ale vnucují všem ostatním svoji představu o tom, co je pro lidi nutné a potřebné, aniž by se starala o dopady, jaké to má na lidský život a jeho sociální rozměr. Jediným kritériem rozvoje je upevňování síly a rozšiřování tržního podílu na úkor ostatních.

Turbo-kapitalismus

Pod pláštíkem neoliberálních doktrín volného trhu a demokracie vstoupilo lidstvo do třetího tisíciletí ve znamení konečného triumfu kupců a finančních spekulantů. Slovo byznys se stalo takřka magickým zaklínadlem zasahujícím do všech sfér podnikání i lidského života. Postupně se stále více kšeftuje, než vyrábí. Rok 2000 znamenal konec ekonomiky postavené na výrobních odvětvích, namísto ověřených výrobních postupů a hodnototvorných procesů nastoupily byznys procesy, namísto kvalitativních znaků podstaty a jejich racionálního rozlišení vystoupily do popředí iluzivní znaky povrchu, jimiž se podněcují lidské afekty a nejnižší instinkty, namísto stability a trvanlivosti se vnucuje neustálá změna, dráždivé a lidské smysly šokující inovace.  Smyslem již není poskytnout odolný a praktický výrobek, nýbrž zlákat kupující na stále rafinovanější zbytečnosti.

Nezávislost centrálních bank

Požadavek nezávislosti centrálních bank na vládách moderních států vychází ze zcela zavádějícího mýtu o jejich pozitivním vlivu na fungování kapitalismu a jeho prosperitu. Tento tragický omyl se násobí skutečností, že většina z nich se nachází v soukromých rukou.

Dluhové hospodářství

Zadlužení většiny kapitalistických států i většiny jejich obyvatelstva je nutným důsledkem astronomického bohatství elitních vrstev společnosti. Abychom to pochopili, je nutné porozumět obecně utajené funkci peněz, která byla pokřivena ve jménu kapitalismu a falešné prosperity neboli prosperity buržoazie. Nepřiměřené sociální rozdíly mezi lidmi podrývají samotné základy zdravé ekonomiky.

Finanční elity

Současné kapitalistické kruhy Západu a především jejich mocenské elity ovládající bankovně finanční systém jsou jako vojenští felčaři, kteří pouští ztrápenému mužstvu žilou tak dlouho, až všechny bezpečně zahubí.

Otázka prosperity

Každý kapitalista, pokud není morálně vázán veřejným zájmem a pod Damoklovým mečem státního dohledu a regulace kapitálového přiměřenosti, chová se jako smrtící parazit a cynický vykořisťovatel, nemaje nic společného s propagandisticky deklarovaným hospodářem a tahounem ekonomické prosperity.

Tržní kapitalismus

Státem neřízený a tvrdými regulacemi nespoutaný systém tržního kapitalismu nutně přestává fungovat podle idealistických představ o volném trhu a postupně spěje ke zrůdné formě neofeudálního útisku všech produktivních vrstev společnosti.