(iluze: růst je neomezený, protože růst je věčný?)

♪♪♪


Nadšené oslavování civilizačního pokroku je eufemismus. To špatné, co tzv. pokrok

taky přinesl, před sebou zatajujeme jako nedůležité. Nechceme přijít o krásné iluze,

které udržují naše předsudky v tom, že jsme historicky vrcholem vývoje a za naší doby

"úžasného pokroku" nemůže dojít k úpadku, kterého se ale podvědomě všichni šíleně

obáváme. Osobního úpadku i společenského kolem, který by nás taky mohl časem

dostihnout. Všichni chceme být na vrcholu věčně. Hrajeme si na věčný růst, který nemá

konce, je v našich naivních krásných představách neomezený, přestože skutečný

vrchol bude jednou počátkem úpadku, jak je přirozené. Nejsme ani dost rozumní

si to připustit. Věříme pomateně, ale o to více nadšeně, v náboženství všemocné vědy,

techniky a růstu. Věřit se přece musí a nadšeně, ve svobodu a neomezené možnosti,

kam bychom pak došli....Na věčné časy a nikdy jinak.