(víra v nic)

♪♪♪


Ideál je víra v nic skutečného. Obzor je pořád v dálce! Blbej tomu ale stejně

nerozumí, protože se mu to líbí. Člověk je průměrně pořád stejně blbej. Aby ho

tohle tradiční přízemní upoutání tolik netrápilo, vymyslel si spoustu ideálů. Třeba

sofistikovaně vznešeně odpoutanou vznosnou myšlenku nové a další změny k

lepšímu, neboli ideál věčného růstu a pokroku. A věří. Zaslepeně čemukoliv novému,

optimista. Protože něco přece bude, že? Určitě lepšího! I přesto, že život se tak

nikdy neděje, je nahoru a dolů. Od narození až ke smrti. Jménem pokroku se

následně neodmítá vše divné, co by jinak každej rozumnej hned zavrhnul jako

blbost. Pokrok se ale prý děje pomocí slepých uliček. Zdá se to racionální,

ale je to jen racionalizované. Když to náhodou jako pokrok zrovna

ve světě vůbec nevypadá!