Jan Skviřín: Aforismy

Anotace: Cestou poznání k víře, cestou víry k poznání.

 

O víře = Modlitba heretikova

Věřím v Boha, Otce jediného, tvůrce a podstatu všeho Vesmíru.
Věřím ve Slunce jako v Božího syna.
Věřím v Zákony přírody, které jako Duch svatý konají Boží vůli.
Věřím, že dobro, ač žádaje oběti, v Posledním soudu vždy nad zlem vítězí.
Věřím, že co psáno je, se jen pravdě podobá.
Věřím, že člověk nezemře fyzickou smrtí, protože podstata lidská je podstatou duchovní. Odchází pomalu v paměti lidí a zachycena ve svém díle zůstává s námi po staletí.

O pokoře

Hlavní problém ortodoxní náboženské víry
je bezuzdný fatalismus.
Hlavní problém ateistického liberalismu
je bezuzdný voluntarismus.
Oba směry tím koherují do pozemského pekla, bohužel, ten druhý tam jde kratší cestou.

 

O lidské stádnosti

Všechny -ismy časem inklinují k bestialismu,
- kromě humanismu.
Ten, bohužel, inklinuje k utopismu.

O lži a pravdě

Lež je hladká, zlatavá a sladká
jako z plástů med.
Zato pravda drsná, šedivá a hořká
- tu nechceš znát hned.

 

O cynismu a korektnosti

Cynismus je jen jiný,
necudně obnažený obraz pravdy,
zatímco korektnost
ji k nepoznání zahaluje burkou.

O konci života

Až budu umírat,
tak se budu usmívat,
jak život krásný byl
a mě opravdu pobavil.

O lásce a sexualitě

Lidem připadá sexualita nízká a tak se ji snaží spojovat s láskou. Někdy je i zaměňují ale to jsou nebezpečná rozhodnutí s malou znalostí. Z prvního se druhé vyvinout může, z druhého první jen velmi zřídka.

Prý je lépe býti kanec
nežli pořád pouhý psanec.
Jenže nic nedává záruku ti věčnou,
ani sex s jednou slečnou.
To láska má mnoho svorníků,
jež činí ji výchovným ústavem podvodníků.

 

O přírodě

Příroda drží směr, nikoli cestu k cíli. Ten, kdo se drží jen projetých cest, může uváznout v jejich rozježděném bahně.

O růstu a vývoji

Růst je dočasným znakem života.
Jen vývoj je však (nejen jeho)
znakem trvalým.

 

O důkazech

Stopy, fakta, svědectví? Z nich platí jen fakta, stopy se stejně často falšují jako zahlazují a svědectví, ta bývají dokonce jako z říše pohádek.

O demokracii

Všechny řeči o demokracii jsou jenom hloupé fráze nedohlédající svých důsledků. Člověk potřebuje žít v klidu, důstojnosti a bezpečí. Bohužel demokracie nechrání ani jednu z těchto tří potřeb.

 

O odvaze a rozumu

Ten, komu chybí odvaha, je zpola poražen,
kdo však nekoná s rozmyslem, předem prohrál.

 

O toleranci

Každá tolerance s hloupostí hraničí.
Budete - li žádat u někoho toleranci bez konce,
riskujete, že časem prohlédne,
že ho považujete za blbce.

 

O lidské hlouposti

Najdeme jen málo případů v přírodě,
kdy forma tak výrazně vítězí nad obsahem, zdánlivé nad skutečným,
jako je tomu u lidí.

Chtělo by se říct:
"Bůh s námi",
jenže idiotům Bůh nepomáhá.

Proto je štěstím,
když velcí blbci
stojí v čele jen malých národů.

 

O blbcích

Mělký vhled a široký sebevědomý úsměv spolu pozitivně korelují.

A jako mezi slepými
jednooký králem,
tak mezi idioty
debil pánem.

 

O ochraně přírody

Příroda je silnější než člověk,
netřeba ji chránit,
stačí s ní žít v souladu,
stačí ji neničit.

 

O problémech

Největším problémem je to,
že si lidé problémy sami vytvářejí.

 

O slepých touhách

Kdo toužíš mít na růžích ustláno,
pamatuj na jejich trny,
které často tají.
Květy povadnou, vůně vyvanou,
však trny, ty zůstávají.

 

O realistech a idealistech

Není lepšího partnera a oběti současně
pro chytrého, vypočítavého a úskočného realistu
než důvěřivý idealista - snílek.

 

O emocích

Emoce jsou solí života.
Ta i v cévách našich v krvi klokotá.
Život bez nich byl by jako jídlo bez chuti.
Jak dokonalá kytka z plastu, co nevadne ale v ruce zastudí.
Však jako sůl samotná život ničí, hlavu stíná,
tak chovají se i emoce - dobré jen co pochutina.

 

O nenávisti

Nenávist,
jednoduchá, prostá,
zpravidla je sprostá.

 

O tribunálech

Po boji jsou soudci jen vítězové.
Proto běda těm,
kdo se v něm přidal k poraženým.

 

O lidskosti a sociální inteligenci

Asociální cítění a chování
nesouvisí se sociálním buranstvím
a pokud přece korelují,
potom negativně.
Mezi těmi, kdo jsou úspěšně sociabilní,
jsou největší asociálové.

 

O relativitě času

Čas, který odměřuje délku života,
je pro ty, kteří činí život druhých lepším
nebo alespoň snesitelnějším
vždy relativně zbytečně krátký.
Pro ty, kteří činí život druhých horším
a plným útrap,
je vždy relativně zbytečně dlouhý.

O vlastnictví

Vlastnictví je dočasným klamem lidského mozku.

 

O výchově

Jako syn k matce, tak muž k ženě.
Jako otec k synu, tak syn k lidu.

Příroda nevytvořila člověka dobrého ani špatného, vytvořila však člověka,
který se výchovou dobrým může stát.
Když se sám bude snažit.

 

O kritických analýzách

Pohleď do zrcadla

- než začneš s kritikou.