Básně autora Levandule
Nalezeno 604 záznamů. Zobrazuji 441-460.
Emoce v brnění… křivda a čest
Bojíte se stárnutí? Já ne.
Tento školní rok je pro mě živá kniha skutečných dětských příběhů... V sobotu jsem poznala kluka, který nejen svým tělem volá o pomoc. Věnováno Ondrovi...
Pavel mě vozí autem k metru. A já mám šanci se konečně probrat… nebo znovu polousnout?
Světlo může nosit jen ten, kdo poznal absolutní tmu…
… prý existují i hodní dráčci ;-)
Kdo si hraje, nezlobí… (pocity po 14ti táborových dnech)
Čekání na vhodnou dobu… Čas neobelstíš…
Nedělní náhodné setkání na hraně smrti… a života. Věnováno…
… iluze písku … nebo zrníčka čekání … a marné touhy v slzách šaška a ženské, která musí, prostě musí vydržet všechno …
Omlouvám se: není to báseň. Už asi z té práce blbnu... :-D
Dnes je můj šéf na operaci, tak mám myšlenky trochu u něj... u pocitů, které tato situace člověku přináší...
...otevřená zpověď ještě z doby manželství, odhalující však víc... možná celý život. Kdo mě zná ví, že jsou tam na mě až moc otevřené prvky...Báseň je víc o otevřenosti než o kvalitě, odborníci promiňte...
... co nevidět to bude pět let... takže tahle je napsána před třemi roky jako rekapitulace těch dvou... každá sloka je skutečně a do hloubky prožitá...
Měla jsem pauzu mezi schůzkami... a takhle dopadlo moje dnešní koukání do výloh... :)d
volání po lidskosti, po obyčejné mezilidské lásce... (zvláštní... ale zde na liter je krajina, kde jsem ji našla) :-D
šuplíkovka :-)
...dřevěné, lakované a její pocit při odstraňování barevné slupky... má ráda přírodní přeliv... nebo je někomu přednější jeho lak pochvaly před týbly držícími hroty všedních dnů?
… někdy nacházíme u někoho prázdnotu… prázdnotu se zrcátkem – a co Ty?... možná se do něj dívají sami… nebo drží jen průhledné sklíčko? Nebo mají pravdu?
naděje umírá poslední…