Výběr autora jenommarie

*

. Může být
~~~~~~
      Míhají se různé obrazy dne.                                   Střídá se                                      rado

**

. Kdyby mé hlasy uvnitř mne
zdolaly všechny zámotky
které se v hlavě usídlí

byla bych královna
všech svých věží

**

.  Lačně dotýkavá do ranních vteřin                      jdu k tobě po špičkách.  Kaskádou jsem se tvojí stala
slov stékajících jako vodopád. <

*Naděje*

. Na zápraží jsi našel
stopu po mých citech.

Klepají i teď.
Jsi stále zaneprázdněn.

Když k ránu mráz barví
n

**Ranní přání lásce*

. Snídám si v palačinkách rolovaný
smíškovský džem.
Perlorety třu o okraj bělostných
cukrovaných kopiček.   Na sladkost rána vsadím

** taková jiná podzimka**

.
Oranž podzimu. List                                                                stočený
do řas oblohy.

Jako velké oči plu

**

. Pod úsměvem srdce plane.
Už je ráno milý pane?

Polibek TI z lásky dám.
Ať víš,
že tu nejsi sám.

Mít moc

**hojivka**

. Smutek nám obaluje duše.

Každý máme ty třísky
držící se v ráně.

Za konce tahám
je ven.

S úsměvem na

**Podzimní**

. Stromy se obalují do
pouzder podzimních   listí si zeleň
nechce nechat vzít.   Opět zhnědne a zetleje
až nezbyde jediný

*.*.*

. Jen v zrcadlech dotýkáme se podstaty
umíme mnoho schovat
až do morku kosti jsme v bolesti
necháme uvnitř TA slova.

Za st

** možná i víc :D

. Svlékám se za slovy
slovo po slovu
stékám po řádku

a za nimi
nahá stojím.

Ty dobře víš
proč začala jsem

**

. Na trny ostružin věšíš svoje stesky.
I přesto do Slunce vždy hledíš.
Já už také mnohokrát ronila své slzy
a teď už jej vidím.

**Lásce**

.
Šeptané čtení
~~~~~~~~~
Tvář svojí k tváři bych ti přiložila
jako dva listy z knihy
které k sobě patří.   Šeptané čten

**

. Letí                                                                                  ~~~ Polykáš den.   V mysli na okraj různých 
hřejivě

**

. Ve stínu břízy
~~~~~~~~~
Pojď, ve stínu břízy
dám ti,
co by jsi rád.   Já denní motýl,
ty můra noční.   Než přijde

** Jen tak

. Do dne svá křídla rozkládám.
V sametu kůže čechrám
nitky povadlého strachu.
V ďolíčcích na tváři povytáhnu splín.
Že je zas zí

**

. Touha se neptá.   Nabývá na povrchu.
Je nesmývatelná.   Vrývá se
. . . prostupuje   pokrývá
. . . umocňuje   tiše a jemně.

**Lásce**

. Dozraje z myšlenek mech,
který po osrdí netlačí.   Po srdci
děláme
opatrné nášlapy.   Všude je tolik
tolik
bolesti.

**Čas nabírání energie* (už déle napsaná)

. I chytří utichli
v žalu svých slov.   V krákavém oparu
po výsluní. Z pomněnek dláždění
pro každý krok.   Příjemné šimrání

**.

. Do očí jsem ti skočila.
Plavu v té hloubce
a nemám strach.   Svlékám si šaty.
Toužím si nahá
v nich zaplavat.   Ta hloubk