Poetické ranní umírání

Křídla jak labutě 

Nademnou letí 

Stojím tam nehnutě

Už po staletí

Slunce už vychází

Začíná den

Odkud jen pochází

Ten rozmilý sen

Zavírám oči

Kdosi se plíží

Vše jednou končí 

Tma se zas blíží

V slzách se topím

V záchvatu šílenství

Temnotou vcházím 

Do žáru svítání

S obdivem pohlížím

Na černou závrať

Která mě skomírá

Pomalu umírám